Panství Phantomhive

"Netuším pane, ale tenhle muž očividně ví něco o Aikině smrti ve sklepení.." odpovím Cielovi a přemýšlím nad tím, co se bude dít dál..a aby toho nebylo málo mám najít Yukiko a přivést ji na hřbitov popravit nějakou malou holku..."Aaach.." povzdechnu si...

"Ciel-kun..!"Nečekal jsem, že by mě zachránil od něho, obejmu Ciela jako poděkování, mrknu se na Samuela, který se rozplývá nade mnou a Cielem, nikdo ho nepochopím.

Když doběhne Ciel a odžduchne mě, začnu se i nad ním rozplývat, šibalsky se pousměji, pomylým krokem se vydám k Cielovi, mírně se zohnu k němu, chytnu ho za bradičku a něžně ho políbím na jeho ústa.Poté se oddálím." Tak slaďoučký.."

"Ty bastardeeeee!!!!!" zakřičím na něj a praštím ho pěstí, tak aby dopadnul na zem.."Co si to dovoluješ k mému pánovi...Je můj..Nikomu ho nedám, nedovolím, aby se ho někdo dotýkal.." tohle byla poslední kapka jak mě pořádně nasrat..Nejdřív Norowareta a teď i on...Oči mi rudě planou, zrcadlí se v ních můj hněv a touha někoho zabít...

"C-co to děláš??" zmateně se ho zeptám..pak už vidím jen to jak ho Sebastian sráží k zemi a křičí na něj...jsem v šoku, nevím co dělat...popadnu Ryuua za ruku a běžím s ním pryč do zahrady...nechci vidět, co se tam stane...

Když mě udeří, spadnu na zem, ale hned se zvednu, jakmile držím rovnováhu, úder mu vracím zpět.„K čemu ti to bude ? Vyliješ si svůj vztek a co potom ? Ten polibek už nevrátíš.“

Vrátí mi uder a něco začne žvanit...praštím ho pěstí do břicha a nohou ho kopnu do ramene...čekám na jeho úder..

Zohnu se, když však se pokouší mě kopnout, nohu mu chytnu, strhnu ho se sebou k zemi, spadnu na něj a zasměji.“ Dobře vzdávám to, ale vezmu si odměnu.“ Jakmile to dořeknu políbím Sebastiana a stoupnu si, podám mu ruku, abych ho zvedl.

Stoupnu si a utřu pusu...hlasitě se zasměji..."No to těžko (=^_^=)" rozběhnu se k němu...silně ho udeřím do hlavy, když se jeho tělo nahne opět ho kopnu do břicha... když se složí k zemi...chvíli se na něj dívám, pak se k němu nahnu a vrátím mu jeho polibek...stoupnu si a zavolám na Finniana, aby mi donesl provaz...když mi ho přinese svážu ho a nechám ho ležet na zemi..když se na mě podívá, usměji se na něj se svým milým úsměvem...

Jeho polibek si plně užiji, podívám se na něj a pousměji.“ To vypadá skoro jako bys měl rád sadomaso.“začnu se smát až mi z toho tečou slzy.

"Jak otravné.."povzdechnu si a dál ho ignoruji..."tak a teď mi řekni, co si myslel tou mrtvolou ve sklepě..."

“Jaká já o ničem nevím...“ Odpovím a začnu se zase smát, stále si z něj mužů dělat srandu a to nepotřebuji ani ruce.

"Ty moc dobře víš jaká..Když jsi přišel mluvil si o mrtvole ve sklepě.." opětuji mu úsměv a pevně mu stisknu hrdlo...

“Jak krocana mě držíš..“Zasměji se zas.“mluvil jsem o tom, že v panství R. Je mrtvé tělo senseie.“

"V panství R.?? Takže o mrtvé sestřenici Ciela nic nevíš??" zeptám se docela udiveně a jeho posměšek vůči mě si vůbec nevšímám...

“nevím, ale mohla by to být Sakura sestra Yukiko, jde po Yukiko už 8 let, má zálibu podřezávat.“

"Zajímavé..." řeknu si pro sebe.."Co, chceš dělat?" zeptám se ho..."Mám spoustu práce, Ciel je stále otřesený po tom co viděl mrtvolu drahé sestřenice...musím vyřídit ještě pár záležitostí.." řeknu klidným hlasem a čekám co mi odpoví..

“ No momentálně bych si šel nejraději lehnout
“ odpovím, ptal se co chci dělat a tak jsem odpověděl.

Zasměji se.."Jsi vskutku zajímavý...no držet tě tu nemůžu.." řeknu a rozvážu ho...Počkám až si stoupne a pak ho odvedu k hlavním dveřím..."Ještě se uvidíme řeknu a zavřu za ním dveře.." jdu do zahrady za Cielem a Norowaretou...

Když už jsem rozvázený, protáhnu se a trochu zívnu." Ty si taky zajímavý a to jsem ti neřekl..no nic tak já půjdu, dávejte bacha na Norowaretu, je to divný klučina." Odpovím mile a pomalým krokem jdu k limuzíně a odjíždím zase domů, musím si lehnout, tohle mě docela unavilo...

"Huh? Sebastiane? Co se děje?" zeptám se a prohlížím si jeho oblečení od krve a jeho rozseknutý ret..Ale vůbec mi neodpoví.."Musite si teď odpočinout, ještě nedávno jste měl horečku, navíc sám dobře víte, jak slabé tělo máte.." řekne to tak klidně jako by se nic nestalo..Jen se na něj udiveně dívám a bez námitek jdu zpět do sídla..

Docela se polekám, když mě táhne pryč Ciel, poté co jsme v zahradě je už od nich klid, konečně se můžu uvolnit..po chvíli dojde Sebastian, nenápadně se mu zasměji, takže neni tak dobrý aby se mu nic nestalo." Běž si lehnout Cieli, já budu tady na čerstvém vzduchu...." poté, co to dořeknu mi dojde, že mám na sobě košili a spodní prádlo.." Oou...sakra..já se jdu převlíknout rychle a potom ti pomůžu Sebastiane s čímkoliv..a neříkej že tady neni nic na práci, třeba vyčistit koberec od krve...." Pomalu se vydám do pokoje oblíknout...

Když mě Sebastian odvede do ložnice posadím se na postel..jsem úplně potichu..dnes se toho stalo tolik, že nevím, co mám dělat..myšlenky mi splašeně prolétávají hlavou..jsem zmatený a unavený..Sebastian ke mě přistoupí blíž.."Tak tedy dobrou noc Bocchan.." když to dořekne, přiloží mi ruku přes oči a já okamžitě usnu...je to přece démon

Když uložím Ciela do postele jdu dolů do sálu, kde jsem se před chvíli zúčastnil jedné nemilosti..."Ach bože zase práce navíc..." povzdechnu si a požádám Finnyho a Norowaretu, aby to zde uklidili než se vrátím...obléknu si dlouhý černý kabát, a jdu zadním vchodem ven..."Tak, kde začít hledat? Možná v parku.." hlesnu pro sebe a vydám se směrem do parku..

Jakmile jsem převlečen, jdu pomáhat Finnymu, konečně nějáká práce, v panství Ryuketsu nebylo nic na práci, má tolik služebných, že neni možné najít jedinou skrvnku.

Před úsvitem dorazím na panství...vejdu do sídla a jdu rovnou do koupelny, kde se osprchuji a převlíknu...douklízím sídlo a jdu zkontrolovat Ciela...Norowareta šel nejspíš spát taky, nikde ho totiž nevidím..pokrčím nad tím rameny a jdu dál..otevřu dveře od Cielovi ložnice.."Huh..co...to?? Bocchan jste tu??" zeptám se do prázdna a odpověď mi stále nepřichází...Ve své ložnici není...napadl mě jediný pokoj, kde by mohl být...V pokoji pro hosty s Norowaretou...Jdu se tedy podívat do jeho pokoje, pootevřu dveře a nahlédnu dovnitř. Na posteli leží pouze Ryuu a nikdo víc, tanaka u něj sedí a hlídá jej v polospánku...Zavřu dveře a zamyslím se nad tím, kde by mohl být..."Ne, to je nemožné.." řeknu si pro sebe a jdu do svého pokoje..

Vyděsím se ze své noční můry, kterou jsem právě prožil. Snažil jsem se rozdýchat to, co jsem viděl...mrtvé tělo Aiko..stále se z toho nemůžu dostat. Podíval jsme se na hodiny, bylo něco kolem 4 hodin ráno. Celé sídlo bylo strašně tiché. Jako by na všechno lelha smrt...Vyhrabal, jsem se z postele a vyšel jsem z pokoje. Na chodbách nikdo nebyl. Všichni už dávno spali. Vydal jsem se do pravého křídla svého rozlehlého sídla, kde byly pokoje pro mé zaměstnance. Otevřel jsem Sebastianův pokoj a vešel jsem dovnitř. Nikdo tam nebyl. lehl jsem si do jeho postele a zavřel na chvíli oči. Neuvědomil jsem si, že jsem za těch pár minut usnul.

Jakmile jsem s Finnym douklízel raději jsem šel do pokoje pro hosty.Tam jsem se převlíkl do oblečení na spaní a lehl si do postele. Dlouho jsem se snažil usnout, ale marně, po chvíli přišel Tanaka-sama a podal mi šálek limonády, ušklíbl jsem se na něj, ale poděkoval. Limonáda byla skvělá, přímo osvěžující. Na Aiko jsem už nemyslel, limonáda to vše zahnala..nejspíš to bude nějaké kouzlo od Tanaki, Usnout se mi už povedlo, spokojeně jsem si dál podřimoval. Tanaka si vzal do rukou svůj hrníček, ve které byla též jeho osvěžující limonáda a sedl si vedle postele na židli.

Když jsem před dveřmi mé ložnice zastavím se. Pka chytnu kliku a otevřu je. Vešel jsem do pokoje a mé oči se upřeli na postel, na které skutečně odpočíval Ciel jak jsem se domníval..Sundal jsem si oblek, vestu i kravatu a nechal jsem si jen kalhoty. Přistoupil jsem blíž k posteli a na chvíli se pozastavil. Upřeně jsem se díval na to tělo, jež tam leželo. Měl jsem takovou chuť si ho prostě vzít, ale nemohl jsem, dnes toho bylo už dost. Pořádně jsem ho zakryl pokrývkou a lehl si vedle něj, dokud se nerozednilo. Ale aspoň tu malou chvíli jsem si mohl vychutnat přítomnost svého drahého pána.

První paprsky se draly přes závěsy do pokoje. Oblékl jsem si čisté oblečení, nastavil hodinky, a šel přichystat snídani. Jako první jsem začal se snídaní pro služebnictvo a až poté pro pána a hosta. I přesto, že venku, bylo krásně, uvnitř sídla bylo vše zahalené do pochmurné mlhy, jež se rozpínala stále víc a víc. Když jsem měl snídani hotovou , připravil jsem čaj. Požádal jsem Tanaku, aby odnesl snídali Norowaretovi a já vzal snídani a právě připravený cejlonský čaj Cielovi. Po vstupu do ložnice, jsem se poněkud zarazil, když byl pán vzhůru dřív než jsem ho stačil sám probudit. "Nesu vám snídani pane.." podám s úsměvem.

Bylo ráno, paprsky světla mi dopadali na tvář. Vzbudil jsem se a rozhlédl se kolem sebe. Sebastian tu nebyl, vždy když jsem sem přišel tu nebyl. Měl mnoho práce. Tak to bylo vždy. Když se dveře otevřeli byl jsem chvíli v šoku, když jsem ho spatřil se snídaní, kterou mi přinesl. Vzal jsme si tác a napil se horkého čaje, pak mi podal noviny, připadalo mi, že je vše při starém, ale nebylo to tak. Aiko je mrtvá. Štvalo mě, že jsem pro ni nedokázal uronit slzu, měl jsem ji rád. snažil jsem se tu být pro ni. Je zbytečné nad tím tolik přemýšlet. Položil jsem snídani, které jsem se sotva dotkl a šel do své ložnice, kde jsem se převlékl. Byl to den jako každý jiný a já musel do školy. Potřeboval jsem se nějak odreagovat od toho všeho. Cestou jsem řekl Ryuuovi "Hej Ryuu, měl bys ses obléct odvezu tě do školy."