Panství Ryūketsu

Tohle panství kdysi patřilo rodině Raidon, už od roku 1820, několik let se o něj nikdo nestaral.  Poslední majitelka panství dávala přednost raději bytu v centru. Jednoho dne se před bránou objevila nebohá dívka, v ruce nesla kufřík. Oblečená byla do černých šatů. Její vůně byla výrazná, byla to vůně růží a nekonečného tajemství. Vstoupila a zamířila do budovy, tam předložila kufřík komorníkovi a prohlásila. " Jsem nová majitelka tohoto panství, poslední majitelka..bohužel zemřela v práci, příčinnou byla velká ztráta krve." Při těchto slovech se komorník zarazil a po chvíli odpověděl." Vítejte slečno, zdá se, že jste byly velmi blízké."

Po uplynulém roku, co se stala nová majitelka Yukiko R. se začalo panství měnit na moderní, začali s novými nátěry a novým nábytkem, protože ten starý byl už ztrouchnivělý, nechala si udělat z jedné velké místnosti tělocvičnu, kde dvakrát až třikrát za týden chodí cvičit bojové umění : aikido,judo a karate a taky zacházet s katanou. Na jednom konci je postavena stáj, kde se učí jezdit na koni a kousek dál je postavena střelnice, kde se učí střílet se zbraněmi.

Jednou za čas se tady pořádají ty největší srazy boháčů, baví se o tom jak klapou kšefty apod. Jen tak se sem nikdo nevloupe. Vše je střeženo kamerovým systémem a v nocí chodí hlídky se psy. Také se tu konají plesy, dovolím si říci, že největší v Japonsku. Yukiko má největší sbírku zbraní jak starých jako jsou meče (katany, ale i obyčejné) tak i palebné ty nejmodernější. Svou sbírku obohatila, tím že si koupila firmu ( továrnu ) na výrobu zbraní, takže snad každou zbraň co najdete je její výroba a návrhy.

plus nově udělány pokoje pro hosty:

Skoro v devět večer jsem se probudila, měla jsem sucho v krku, nechtěla jsem budit služky a tak jsem se vydala sama jenom v košilce do kuchyně, šáhla jsem po první věci, byla to sklenka, čichla jsem k tomu, vůni to mělo zajímavou, celou sklenku jsem vypila. Zajímavá chuť..Pomyslela jsem si a poté zjistila, že to byl rum, trochu jsem zčervenala, napila se rychlo z kohoutku a utíkala do postele, ještě než jsem tam doběhla mě zastavila jedna ze služek a pověděla." Vy ještě nespíte slečno ?" Chvíli jsem přemýšlela co odpovědět a nakonec řekla." Šla jsem se jenom projít..už jdu spát.." Obešla jsem ji a zavřela se v pokoji. " To bylo o fous.." Vlezla jsem si do postele, zavřela oči a po chvíli usnula.

Probudila jsem se, trochu mě bolela hlava. Vyběhla jsem v košilce z pokoje a vykřikla." Dobré ránko.." Sice nebylo ráno, ale já se probudila. Došlo služka s oblečením, oblékla jsem si své černé šaty, učesala mě, do jedné z podkolenky jsem si přidělala Desert Eagle. Před domem jsem nastoupila do černé limuzíny a odjela z panství. Mezitím co jsem pryč služky po mě uklízejí. někdy mi jich je líto, ale co dá dělat, taková je jejich práce.

Jakmile dojedu domů a služky poví mému mistru, co jsem provedla hned si mě zavolá do tělocvičny. Převlečena do tepláků a nátělníku, vstoupím. Hned jak vejdu dostanu jednu mezi oči." Gomen sensei..." Řeknu a kleknu si a držím si nos, začala mi téct krev z něho." Vstávej ! Tomuhle říkáš obrana ?" Řekl a kopnul mě do břicha. Stoupla jsem si." Gomen sensei !!!" Zakřičela jsem a vrhla se na něj, začal náš předlouhlý trénink, kde jsem neustále dostávala, to co si zasloužím.

Po tréninku, jsem unavená...Okoupu se a obleču se do košilky. Zalehnu do postele a usnu tvrdě.

Probudím se odpoledne."Sakra..já zaspala do školy." Řeknu, prohrábnu si vlasy a vylezu z postele, obleču si uniformu a učešu vlasy, snažím se zapudrovat své modřiny a monookla, nakonec se mi to povede, rychle nazuji boty, před domem si nasednu na svou motorku a jedu na odpolední vyučování, sice jen na dvě hodiny, ale lepší než nedojít.

Po hodině se šla jedna ze služek podívat, jestli ještě spí slečna Yukiko. Když otevřela dveře zděšeně vykřikla." Slečno Yukiko ! Kde jste?!" Prohledala celou ložnici, ale Yukiko ne a ne najít. Po pár minutách začalo celé panství hledat slečnu Yukiko, bohužel se jim to nevedlo. Po daalší hodině zjistili, že chybí uniforma a motorka, v tu chvíli jim došlo, že se asi slečna Yukiko vydala do školy, když ji nešli probudit. Snažili se uklidnit a dále pokračovat v pracích, které jim byli přiděleny.

Jakmile jsme dojeli do panství hned jsem vydala rozkaz." Dejte ty těla hrobařovi a ho do mučírny..Budu ve své ložnici." Vešla jsem do své ložnice a sedla si ke stolu se šachami, chvíli jsem si jen tak hrála, přestaly mě bavit a tak jsem je shodila ze stolu. Svlékla si svoji uniformu, byla rozházena po pokoji, ve spodním prádle jsem šla do koupelny, napustila si plnou vanu a k tomu pěnu, sundala si i spodní prádlo a vlezla si do vany, pod hlavu jsem si dala ručník a sluchátka do uší.

Po hodině ve vaně se umyji mýdly a šamponem. Vylezu z vany, dám si své černé šaty, vysuším si vlasy, všimnu toho, že se mi smyl pudr a jdou zase vidět modřiny a monookl. Zapudruji to zpět. Jdu si sednout na balkon, tam si sednu do křesla a jen se koukám na noční oblohu a přemýšlím o Cielovi a jeho komorníkovi. Možná také o svém sensei, kterému se brzy stane nehoda taková menší..opravdu malá.

Když jsem uslyšela hlas senseie jak mě hledá, rozhodla jsem se utéct co nejrychleji. Otevřel dveře a já se polekala." Čeká tě trest za to, že jsi utekla bez toho, aby jsi to oznámila." Stoupla jsem si na zídku balkonu a slezla pomalu po sloupu, nadzvedla jsem si šaty a snažila se co nejrychleji dostat z panství. Bohužel při přelézání plotu se pořezala o trny a začala ji téct krev na nohou. Její sensei si vzal na ni psy a poslal je, aby ji chytly a zakously. Yukiko se snažila dostat někam kde ví, že by jí pomohli, po cestě klepala na domy, ale nikdo ji nechtěl pomoc, v úplné beznaději se vydala na panství Phantomhive.

Stále je odpoledne a dveře od domu se otvírají. Do domu vstupuje slečna Yukiko, hned vydá rozkaz." Běžte pro senseie a vzkažte mu, že na něj čeká host ve sklepení..Neříkejte mu, že jsem přišla." Yukiko se vydá do své milované místnosti a vybere si nejlepší kousek ze své sbírky. Následně jde do sklepení, kde už čeká netrpělivý sensei, když zjistí, že je to Yukiko, ten host, jen si vytáhne svoji nově vyrobeno katanu a namíří ji na Yukiko." Dnes tě poučím o tom jak se chovat ke svému senseii." Pravil a čekal na její reakci. Sešla ze schodů a stoupla si naproti němu." Každý žák si přeje, minimálně jednou za život překonat svého senseie, dnes Vám dokážu, že už Vás nepotřebuji." Odpověděla mu a začal boj, Yukiko bojovala s chladnou tváří a její sensei měl ten nejvíce naštvaný výraz.

Asi po 30-ti minutovém boji, byl jasný vítěz. Yukiko stála nad senseiem a naposledy pravila." Nikdy jste neměl a nikdy nebude mít právo si říkat sensei..!" Při těchto slovech ukončila jeho život, poté ho naložila do dodávky.

Když ho tam hodila, šla pro dalšího, toho kluka v mučírně. Otevřela dveře a podívala se na něj. Podala si desinfekci a vatičku, vatičku namočila do desinfekce a potřela mu tím rameno, pomocí pinzety mu vytáhla tu kulku, zašila mu to, vydesinfikovala a odpoutala." Běž, zmizni mi z očí..!" Řekla jsem a on rychle utíkal, šla jsem do své místnosti a tam položila zpět katanu. Zamčela jsem za sebou dveře a zůstala uprostřed místnosti sedět a přemýšlet.

Po dlouhém přemýšlení jsem se vydala převléct. Oblékla jsem si takové růžové šatičky a šla se podívat někam po městě.

Donesu ho do panství, jdu do své ložnice, sundám mu boty a ponožky, taky bundu, položím ho do postele a překryji, jemně mu šáhnu na čelo. Je horké..nejspíš má horečku. Jdu do koupelny, tam namokřím ručník ledovou vodou a poté mu ho položím na čelo, zapálím své oblíbené svíčky, které samozřejmě voní též po růžích. Jako malému mi bylo řečeno, že když někdo spí měl by cítit pěknou vůni pro lepší snění. Nakonec oblečení položím na pracovní stůl, kde si taky sednu, podepřu si bradu rucemi a sleduji ho jak spí.

Cítím příjemnou vůni růží..pomalu pootevřu oči.."Se-Sebas..chan" pronesu slabě..a zase zavřu oči a usnu..začnu slabě volat Sebastianovo jméno ze spaní..

Při rozjímání mě vyruší, když začne mluvit ze spaní."Kdo je to Sebastian ?" Řeknu potichu, přijdu k němu, oddělám ručník a položím jemně ruku na čelo." Horečka se srazila.." Řeknu a ulevím si, ručník odnesu, sednu si k němu a tiše mu pošeptám do ouška." Cieli-chan..." Nedělám to naschvál, jen se ho snažím probudit.

"Sebas..chan.." volám ho víc a víc..pořád spím..cítím se hrozně zesláblí a unavený.."Sebas....an" řeknu naposled jeho jméno..

Rozhodnu se, že raději půjdu najít jeho panství na mapě, sednu si k pracovnímu stolu a ze šuplíku vytáhnu mapku a začnu hledat, nakonec to místo najdu, obleču ho zpět a i sebe, vezmu ho do náruče a vydám se s ním na jeho panství.

Vejdu do pokoje své paní, vše jí pouklízím..ještě než dojde vypnu proud po celém panství a služebnictvo nechám aby šlo spát a nerušilo mě a mou paní. Všude kolem postele mé paní zapálím svíčky a některé dám i na velké podstavce, které mívají v kostele. Jdu do její koupelny, vysleču se a jdu se umýt..napustím si vanu s pěnou a snažím se pořádně umýt ze dneška..byla to jediná pohodlná vana v panství..měl je opravit, lehnu si..hlavu zakloním dozadu a přemýšlím o dnešku..

Dojdu domů, když chci v hale rozsvítit nejde to..žádně světlo, jdu do svého pokoje, svítí tam svíčky, nejspíš je připravil komorník, když nejde ta elektřina, svlíknu se ze šatů, mám jenom spodní prádlo, jdu unavená do koupelny pro košili na spaní, otevřu dveře a uvidím ve vaně komorníka, písknu a zčervenám u toho.

Vůbec jsem nečekal, že přijde tak brzo, trochu se polekám.Když uhne pohledem podám si ručník, rychlo si dám tak jako vždy na bok a roh zastrčím, když už jsem z vany pryč, chytnu svoji paní za ramena a vyprovodím ji z koupelny do její postele tam ji posadím a donesu ji košili." Dnes tě převleču já.." Řeknu odhodlaně, sednu si za ni, rozepnu ji podprsenku a dám ji košili, obejdu ji a začnu ji zapínat knoflíky.

Zajímalo mě, co to do Ryuuho vjelo, nikdy takový nebyl...nechala jsem se tedy obléci. Když jsem byla oblečená, vlezla jsem si Pod peřinu.„Dnes budeš spát se mnou..“ Řekla jsem a udělala mu v posteli místo.

Šel jsem si pro Spodní prádlo, oblékl si ho ve svém pokoji a šel do postele za Yukiko, lehl jsem si vedle ní, když se na mě otočila zády přitulil jsem se k ní, jednu ruku jsem ji dál na bok a po chvíli usnul.

Jeho ruku jsem nechala na svém boku a taky usnula.

Probudím se, moje paní je stále vedle mě, opatrně slezu z postele a překryji ji, políbím ji něžně na čelo a jdu zapnout ten proud, hned poté se obleču do svého obleku. Začnu svým pokojem..vše tam uklidím a pak jdu udělat snídani. Jakmile je snídaně hotovo donesu ji své paní, probudím ji, když si sedne, položím ji snídani na nohy a řeknu." Přinesl jsem Vám snídani, Vaše oblíbené sladké housky se šálkem Cejlona." Uklonil jsem se a odešel z její ložnice, začal jsem se věnovat úklidu.

Probudí mě Ryuu, sednu si, podívám se na snídani." Oh děkuji..."Odpovím mu, vezmu si ji na pracovní stůl tam si ji položím, vezmu si housku do ruky a začnu pomalu ji pomalu jíst, jdu do koupelny.Dám si sprchu a obleču se do nových šatů. Celou ložnici si upravím, podle sebe. Sednu si k snídani a pustím se do ní."Dneska je čaj výtečný..zajímalo by mě, co se mu stalo..nikdy takhle pozorný nebyl a hlavně mi v hlavě zůstala starost o Ciela...sakra nevím s čím začít..co mám plánovat a podobně.."Řeknu polohlasně a pomalu mám snídani snězenu.

Když jsem měl vše uklizeno, vzkázal jsem kuchaři aby začal dělat oběd...dnes bude sushi...Vešel jsem do ložnice mé paní, na stůl k ní jsem položil spoustu papírů, bylo to vše o výrobě zbraní. Vzal jsem podnos i prázdný šálek a odešel.

"Heeeh.." Povzdechla jsem si, když mi donesl papíry, zase to budu muset vše přečíst, vůbec mě to nebaví..neni to jen taková sranda vlastnit něco. Začala jsem prvním svazkem, z ničeho nic z těch papírů vypadla složka, položila jsem ji na bok a nevěnovala ji pozornost, trávila jsem tam asi dvě hodiny papírováním. Pak to odnesla Ryuuovi, když jsem se vrátila všimla jsem si té složky, otevřela jsem ji..Nemohla to být pravda...byly to události co se staly tenhle týden...Všude bylo jméno Sakura Ryuketsu." To nemůže být pravda." Potřebuji na vzduch, proplížím se pryč z panství, nasednu na motorku a vezmu sebou i tu složku.

Vezmu od své paní papíry a po poslíčkovi je nechám rozdat na místa kam patří. Všimnu si své paní jak odjíždí pryč, všechnu práci nechám na služkách a jdu teda taky ven, mé paní to snad vadit nebude. Mám na sobě oblečené jen bílé triko a kalhoty. Vydám se směrem do parku.

Prudce zastavím před panstvím, někoho jsem zahlédla blízko brány. Nejspíš už mám halucinace, to bude z toho strachu, nechci ji už nikdy vidět a připomenout si ty události. Nastartuji, otevřu bránu na dálku, rychle se rozjedu a doslova proletím bránou. Seskočím rychle z motorky a vběhnu do domu. Schovám se do svého pokoje, zamču se tam a sednu si do rohu a začnu se klepat.

Vejdu do domu, je tu nezvídané ticho, obvykle tu má paní nadává jak nic nestíhá a nebo kde se flákám. Jdu do její ložnice, když chci otevřít..dveře jsou zamčené." Yukiko..si tam?" Řeknu vystrašeně.

Po pár minutách někdo na mě promluví. Hlas má docela dívčí, jak můžu vědět jestli je to Ryuu nebo Sakura, rozhodnu se neodpovídat, jen se dívám na balkon. Zvedne se vítr, dveře od balkonu se otevřou a závěs začne poletovat. Na majitelku panství jsem docela strašpytel a schovám se pod postel. Najednou se někdo objeví na balkoně. Vejde do ložnice a rozhlíží se, zacpu si pusu a dívám se kde stojí. Jsou to holčičí nohy, co vidím..stoprocentně je to Sakura. Podívám se na zem a když se podívám zpět nikdo tam neni, opatrně vylezu z podpostele a rozhlížím se kde je. Najednou mě někdo chytněë zezadu a zakryje mi ústa, abych nekřičela, začnu sebou cukat. Ale stisk je moc pevný na mě.

Když nikdoo neodpovídá rozhodnu se odejít, stále mám divný pocit, jdu do své ložnice, svléknu se, nechám si kalhoty a jdu spát.

Pustí mě a když se otočím, zjistím, že je to Sakura...popadne mě velký strach.Podívám se na dveře od ložnice, klíče jsou pryč. Jak se dostanu pryč ? Nevím co mám dělat..Sakura se ke mě začne přibližovat. Vzpomínky se mi vracejí, ten den kdy Yumiko zemřela přede mnou."Sakuro....proč ?" Zeptám se a začnu couvat. Pousměje se na mě."Abych dostala všechno, co máš ty...Proto jsem tě ten den nechala jen tak a poslala tě do ústavu, vše jsem měla o té sestřičce zjištěné. Jenom mi hlavou nejde..proč tě pustili tak brzo.." Odpověděla mi. Ona neví o tom, kdo doopravdy jsem, že jsem stejná jako ona..Bezbranné obyčejné lidi vraždím jako ona, mezi námi dvěma neni rozdíl, jedině věk, vzhled a síla. " Nemůžeme toho dnes nechat...co třeba zítra, dnes bych si chtěla užít poslední chvilky...Sakuro." Řeknu a stále couvám až mě zastaví skříňka. Podívá se na mě a v klidu odpoví." No dobře, máš jen jeden den..." Poté zmizí, vezmu klíč ze země a odemču svoji ložnici..vyběhnu na chodbu, zavřu za sebou dveře a opřu se o ně."Uff..." Oddechnu si.

Odeberu se rychlo do své skryté místnosti, na konci chodby, vytáhnu z knihovny knihu o tomhle panství. Povolí se páka a otevře se mi průchod dovnitř, vejdu a vše se navrátí zpět. Naštěstí je tahle místnost izolována tak, že nic nejde ven slyšet. Opřela jsem se o tu knihovnu...Chvíli jsem tam jen tak seděla....Pak se zvedla a šla s

Dovedla jsem ho až sem, vešla jsem s ním do obýváku a já šla do své ložnice se převlíknout a opláchnout. Mezitím ho služky obsluhovaly, sundala jsem si oblečení a vlezla si do vany.

Seděl jsem jen tak na gauči, když ke mě přišla jedna ze služek, přitáhl jsem si ji a pohodil na gauč, podepřel jsem se jednou rukou a její krk začal něžně líbat.

Když jsem se umyla, sedla jsem si k počítači a podívala se na kamery po bytě..všimla jsem si toho kluka Nahodila jsem kamennou tvář..no nic raději půjdu něco udělat..Oblékla jsem si své nejvzácnější oblečení a odešla z panství s katanou pryč do parku.

Opilá jsem dorazila jedině zadním vchodem,předem jsem nemohla komorník by mě seřval..Vešla jsem do pokoje bez toho aby si mě někdo všiml a opřela se vedle dveří uvnitř pokoje. Bylo mi strašně špatně..nikam raději už nebudu chodit, Chuck měl pravdu tohle neni nic pro mě, jakožto hraběnku. oblečení jsem dala na stůl, všimla jsem si té velké kopy papírů, převrátila jsme oči v sloup a ve spodním prádle jsem rozvalená usnula na posteli.

Probudím se stále na stejném místě a ve stejné poloze, otřepu se. Je mi zima. Jdu do koupelny a dám si teplou sprchu, nic neni po ránu lepší než sprcha. Oblékla jsem si bílé šaty, sedla jsem si ke svému stolu a upravovala jsem si vlasy, pomocí pár ozdob, když jsem byla hotovo, vzala jsem si malou taštičku s učebnicemi a šla rovnou do školy. Dnes je to velice zajímavé...nikdo nikde ani v mém panství, co se asi děje ? Pomyslela jsem si a vydala jsem se na cestu do školy a to pěšky.

Zastavila jsem před domem a pověděla Jinovi." Tak tady bydlím..je to docela útulné po rekonstrukci..Vítej" Otevřela jsem dveře a vešla dovnitř, z čista jasna tu byly služky..pobíhaly všude a uklízeli, co se jen dalo."Ehm.."Polekala jsem se."Tohle jsem nečekala.."Přišla ke mě jedna ze služek a pověděla."Omlouváme se slečno, muselo se něco vyřešit už se budeme o Vás zase starat..ale máme špatnou zprávu Ryuu se ještě zdrží i s Vaším hostem Kurokem vrátí se za pár dnů.."A odešla, poděkovala jsem jí a Jina vedla do své místnosti s mojí sbírkou zbraní, odemčela jsem ji a usmála se na Jina."Vyber si, co chceš mám tady vše, neboj nebude mi to chybět obstarám si nové.."

Jsem překvapen celkově tím domem... tak takovéto je bydlet na zámku a vidím tady velkou sbírku zbraní a všeho.... zajímá mě jen.... jak to získala.... najednou můj zrak spočine na zajímavé kataně ve vitríně. Mé oči se vytřeští a hlasitě polknu. Yukiko je lehce vystrašená, protože neví co se děje. "Ten meč znám... jak ses k němu dostala?"

Vystraším se, když hlasitě polkne a podívám se na něj."Tenhle ach ten mám dlouho, dostala jsem ho...hodně lidí už připravil o život.." odpovím s klidným hlasem, otevřu vitrínu a vezmu katanu do ruky.."Většinou umřeli mojí rukou, proto jsem říkala, že jsem horší než odpad..."dodám po chvíli.

Popadnu meč, a lehce projedu čepel palcem. Začne mi z něj poté téct krev.... "Ty jsi TA Yukiko?!" následuje dlouhé ticho. "Hodně jsem o tobě slyšel, vždy jsem obdivoval krásu tvých rovných řezů a i mnoho legend o tvém životě jsem přímo milovat! Řekni mi, že to jsi ty." Dokončím myšlenku.

Trochu vyjeknu, když řekne TA Yukiko..."Ano jsem to já, nevěděla jsem, že jsme tak známá...ale nikomu o tom, že jsem to já neříkej, nechci skončit v tom Ústavu pro duševně choré...to, co jsem si tam zažila mě opravdu poznamenalo, neni pěkné, když vidíš jak ti někdo zabije někoho, kdo tě zachránil..Abych pravdu řekla, tvůj styl zabíjení se mi líbí...dokážeš dosáhnout jen s pomocí katany aby trpěli, proto já vlastním svoji mučírnu, je to nádherné zklidnění mých nervů, jestli chceš dám ti klíče od tohohle panství, můžeš sem chodit kdy chceš..." Tak trochu se rozvykládám usměji se zase mile, když v tom se podívám na jeho palec, oči mi mírně zasvítí, můj přátelský úsměv v momentě zmizí, tak dlouho jsem neviděla krev a nezabila někoho, jen obyčejný pohled a chtěla bych mu ublížit, ale to nesmím, začnu zápasit s mojím druhým já, začíná mě z toho šíleně bolet hlava, podlomí se mi nohy, chytnu se za hlava a vykřiknu.

Jste v pořádku? Vykřiknu hlasitěji než by bylo vhodné. A klíče od panství bych asi nemohl příjmout... velmi mě to těší, ale nedokázal bych unést takovou zodpovědnost... Práce pro někoho jako jste vy je pro mě již něco lepšího než... než by jsem si mohl v nejdivočejších snech představit. ještě jednou polknu a pohlédnu na její roztomile velké oči, bestie ve mě s ní chce udělat něco špatného... ne jí zabít, ale zmocnit se jejího těla... brání mi v tom jen zjištění, že je to žena, kterou obdivuju.

“Ani moc ne“ Stoupnu si, upravím si šaty, dělám jakoby se nic nestalo, ikdyž se děje. Podívala jsem se na něj, ale bez náznaku úsměvu.“Nechtěl bys tu dnes přespat ?“ Zeptala jsem se a pomalu přišla k němu, dala jsem ruku na jeho rameno a usmála se.

Hlavou mi prolítne mnoho myšlenek, ale nic tak špatného, aby jsem musel odmítnout. Pokud vám to nebude vadit, rád příjmu vaší nabídku řeknu s mírným úklonem

“Nebude mi to vadit, budu ráda.“ Odpovím mile a obejmu ho, jako odměnu že souhlasil.“ Děkuji.“

Bylo to dlouho, kdy mě někdo obejmul... stál jsem jak přikovaný, ale potom jsem se musel usmívat, obejmul jsem jí tak vřele jak jen to šlo... takové je asi mít přátelé.