Panství Phantomhive

“Mnohokrát děkuji, vypadá to, že mě Sebastian nemá rád.“Odpovím a stále tě sleduji, vzpomněl jsem si na ten den kdy jsem ho poprvé viděl. Přiblížím se k Cielovi, tak aby to nešlo poznat, všiml by si toho jedině Sebastian, kdyby byl vzadu za námi.

Když přijdu vidím Ciela jak spí...Vyměním mu obklad a jdu nachystat pokoj pro Norowaretu...řeknu mu ať jde se mnou...a společně jdeme po schodech nahoru...

Stoupnu si a jdu pomalým krokem za Sebastianem.

"Nemusíš se bát..nic ti neudělám..." otočím se na něj..

“no nejsem si jistý“Odpovím s mírným smíchem, stále sleduji každý jeho krok, co dělá.

příjdeme k pokoji, otevřu dveře..."Tohle je tvůj pokoj.." řeknu a jdu zase dolů k Cielovi, vezmu ho a odnesu do jeho ložnice...položím ho na jeho postel a přikryju...znovu vyměním obklad a jdu připravit večeři...

“Díky..“ odpověděl jsem,vešel jsem sedl si na postel, dnes bylo opravdu vedro...sundal jsem si mikinu a košili. Po těle jsem měl jizvy, které mi zůstaly z toho jak mě šikanovali.

Asi po hodině jsem se vzbudil..bolest byla skoro pryč..vyšel jsem z pokoje a zamířil rovnou do pokoje pro hosty, kde byl Ryuu..otevřel jsem dveře zrovna když si rozepnul košily..viděl jsem jeho jizvy..nic jsem neřekl..."Jestli máš hlad přijď dolů..."zavřel jsem opět dveře a šel do jídelny..

Podíval jsem se na Ciela.“Zajisté“Rychle jsem si oblékl zase košili a pomalu jsem šel za Cielem do jídelny.

Když jsme oba v jídelně Sebastian nám přinese večeři..."věci slečny Aiko..už jsou zde pane..jen slečna tu není..." řekne Sebastian a jde připravit pokoj pro Aiko..."až se najíš..půjdeme ven.." řeknu a pustím se di jídla..

"nevím co si Ciel myslí..nejdřív Norowareta a teď jeho sestřenice Aiko..i když ta je méně neškodná..."řeknu si a jdu nachystat její pokoj...

"Dobrou chuť..zajisté.."Odpovím a pustím se do jídla, je výborné...přemýšlím o Sebastianovi, vypadá že by mě nejradši uškrtil..no co se dá dělat..

Konečně jsme oba dojedli...jdu si pro kabát...venku je docela chladno..čekám na Ryuu, než přijde...

Obléknu si svoji mikinu a jdu za Cielem..."Můžeme vyrazit.."

Sebastian čeká u dveří.."Vítejte doma slečno." Ukloní se a usměje jako vždy..Pak nás všechny zavede do sálu.."Tvůj pokoj je hned vedle mého, takže se nemusíš bát, kdyby ses ztratila.." řeknu se smíchem a posadím se na pohovku vedle Ryuua...

Když dojdeme uvidím Sebastiana u dveří jen se ušklíbnu a jdu dál."Jdu si zatím sednout..." Jakmile to dořeknu pomalm krůčkem se vydám sednout si na pohovku, tam se uvelebím a přemýšlím o Yukiko, co mi minule přikázala, ale já to nesplnil, proč jsem to jenom nesplnil ?

"Páni je to tu obrovské..ani si už nevzpomenu, kdy jsem tu byla naposled.." řeknu a jdu si sednou za Cielem..

"Jsi v pořádku Ryuu?? Vypadáš nějak skleslý.." zeptám se ho a dám mu ruku na rameno..

Podívám se na Ciela."Umm...ano jsem, jenom jsem přemýšlel o minulosti..." Odpověděl jsem a falešně se zasmál, no kdo ví jestli to poznal, vážně mi to vrtalo hlavou, jak se asi cítí, že jsem to nesplnil.."Mým úkolem bylo nedovolit starší sestře od Yukiko, vstoupit do panství Ryuketsu, ale ona vstoupila a přepadla nebohou Yukiko, která dost dostala, a k tomu jí Sakura ještě slíbila, že se vrátí...."Pověděl jsem sklesle..

Dělám že jsem nic neslyšel a tak mu neodpovím...vůbec nechápu o co jde, kdo je Yukiko a kdo je vlastně tenhle Norowareta Ryuu...Stoupnu si a podívám se na Aiko "Nechce si zahrát na schovávanou?" zeptám se abych rozpustil skleslou atmosféru v sále...

Podívám se na Ciela." To by byl dobrý nápad, mohl bych na tohle zapomenout..."Odpovím vesele a stoupnu si a trochu se protáhnu.

"Dobře já budu pikat a vy dva se shováte...budu počítat do 100 a pak půjdu.." a otočím se hlavou ke zdi a rukou si přikryji obličej...pak začnu počítat.."1..2..3..4...........97..98..99..100...už jdu" zavolám a rozhlížím se kolem sebe..

Rozběhnu se po schodech nahoru, když Ciel začne počítat. Přede mnou jsou divné dveře...nikdy jsem je tu neviděla..."Zamčeno??" zatahám klikou, ale dveře jsou zamčené..vydám se rychle chodbou až na konec..byly tam dveře, které vedly do sklepení...zaváhám jestli mám jít zrovna tam..ale nakonec stejně jdu...Je tu tma skoro nevidím kam šlapu..jen letmo poznávám schody, přidržuji se u stěny, abych nespadla...dole jsou dva svícny, které osvětlují další dveře...otevřu je a rozhlídnu se...v ruce jsem držela jeden ze svícnů...v místnosti byly sudy a další bedny..nejspíš to byl vinný sklep..otevřela jsem jeden z prázdných sudů a schovala se do něj...a čekala jsem

Když Ciel začne počítat, běžím až do horního patra, vběhnu do jednoho z pokojů pro hosty, zavřu za sebou dveře, rozhlížím se kam schovat a poté otevřu dveře od balkónu, rychle je za sebou zavřu a skrčím se za jednu z květin, se cítím jako by mi bylo zase šest je to velká legrace.

Jdu se podívat do jídelny...rozhlídnu se kolem...divám se do kažné skříně a za záclony...nikdo tu není..rozhodnu se jít dál..v kuchyni potkám Barda..v prádelně zase Mei Rin..v přízemí a v pokojích mých služebníků nikdo není..jdu tedy nahoru po schodech..prohlédnu pokoje pro hosty i svoji pracovnu...Svoji ložnici jsem též prohlédl..nikdo tu není...jdu se podívat víš do patra, kde jsou další pokoje pro hosty a herna...vejdu do místnosti..otevřu několik skříní, ale ani zde nikdo není..zavřu dveře a jdu do knihovny..

Uslyším kroky, nejspíš to bude Ciel,opatrně otevřu dveře od pokoje pro hosty, vidím ho jak vchází do jiného pokoje, potichu vyjdu z pokoje a seběhnu dolů po schodech do sklepení potichu se zde rozhlížím, když v tom mi zazvoní mobil, rychle se podívám došla mi zpráva, přečtu si ji, vyděšeně začnu hledat kde je vinný sklíepk, když uvidím mrtvou Aiko, vylekám se a zakřičím...

SAKURA

Stále hledám, kde je Yukiko, jak mi mohla jen tak utéct, to se jí nepodobá, nebo že se mě bojí..no je to možné, viděla jsem jak jde sem její sluha možná, že zde bude....Opatrně vlezu oknem do panství, uslyším jak někdo je nahoře, rychle se schovám do sklepení, jdu tmavou chodbou a vejdu do vinného sklípka, potkám zde dívku, vytáhnu svůj nůž a přiložím jí ho k hrdlu, když nikoho neslyším, rychle a čistým řezem ji podříznu, poté raději odejdu ze sklípka a stojím na konci chodby sklepení, pošlu Norowaretovi zprávu....

Zpráva:

Slyším kroky někdo je tady...zničeho nic nade mnou objeví dívka, která mi přiložila nůž ke krku...Slzy se mi valí z očí....Rychle pohla s nožem, já však nic necítím...krev se mi valí z hrdla ven..."C-Ci-Cieli" řeknu neslyšně, než naposled vydechnu...

Náhle uslyším Ryuuův křik běžím dolů do sklepení..Sebastian běží též...u vinného sklípku vydím jak Ryuu klečí na zemi a křičí...jako by byl v tranzu.."Ryuu..co se děje?" zavolám na něj..když mi neodpoví nahlédnu do oné místnosti...Slzy se mi derou ven...jsem v šoku, to co ta spatřím.."Ai-Aiko.....Aikoooo" zakřičím a spadnu na kolena...Sebastian se též zděsí, vezme plachtu a přikryje Aikino tělo...pak mě chytne za ramena..."Jak...Jak se to mohlo stát..?" opakuji si v hlavě..Sebastian nás oba odvede do sálu a přinese nám horký čaj..Oba jsem v šoku..nikdo nic neříká..Nevinná dětská hra se proměnila v odpornou vraždu mé sestřenice...

Jsem z toho v šoku, vůbec se skoro nepohybuji, můj pohled je upřený na mrtvé tělo Aiko..uslyším jen tlumený hlas Ciela, když mě odvede Sebastian, docela se vzpamatuji, když Sebastian donese horký čaj, lehce se napiji, v ruce držím mobil a přemýšlím zda ochránit Ciela a ostatní, stačilo poslat zprávu Sakuře, kde je Yukiko, co si mám vybrat, ochránit svojí paní a nechat zemřít přátele nebo zachránit přátele a nechat zemřít Yukiko.....

Když vidím tělo Aiko jsem v šoku..odvedu Ciela a Norowaretu do sálu a přinesu jim horký čaj...Tanakovi řeknu aby zůstal u nich...Já se vrátím do sklepení, abych mohl odklidit tělo a krev...Tělo Aiko odnesu na zahradu a hodím přes ni plachtu...vrátím se do sklepení, které celé prohledám..viník už musím být pryč...Zavolám do pohřební služby aby přijeli pro tělo, které odvezou na hřbitov do márnice..asi po hodině přijedou..dám jím tělo a jdu za chlapci do sálu...

Zanedlouho se Sebastian vrátí...celé panství je potichu.."Nechal jsem tělo vaší sestřenice odvést.." řekne tiše a požádá Tanaku aby odvedl Ryuua do jeho pokoje a zůstal s ním přes noc..."Pojďte pane musíte si po dnešku odpočinout.." jdu tiše a nemluvně za Sebastian, který mě vede do mé ložnice..Napustí mi horkou vodu...vysléknu se a vlezu si do vany...pořád mám před očima její tělo.."Sebastina...zůstaň dnes večer se mnou..." když ty slova dořeknu podívám se na Sebastiana...sedí vedle mne na okraji vany...Utřu se a oblíknu si kalhoty a košili..a pak si lehnu do postole..řeknu Sebastianovi, aby si lehl vedle mě a natisknu se k němu...kdyby se stalo něco i jemu nevládl bych to...

Dopil jsem čaj a byl odveden do pokoje, kde mě hlídal Tanaka, okoupal jsem se, Tanaka mi donesl nějáké "pyžamo", což byla košile a něco jako šortky. Lehl jsem si do postele na bok a vzal jsem si mobil. Napsal jsem tedy Sakuře, že Yukiko by měla dojít do svého panství za několik hodin...nechci aby se stalo něco Cielovi a Sebastianovi, přece jenom všechno je vina Yukiko, kdyby před ní neutíkala nic by se z tohoto nestalo.....

Sakura

Když už nebyl ve sklepení nikdo, tajně jsem raději odešla, při odchodu z pozemku, mi došla zpráva od Norowareti, takže dneska navštívím Yukiko-chan, uvidíme jak se jí vede...

"Doufám že Ryuu bude v pořádku..." řeknu tiše Sebastianovi..pak zavřu oči a pokouším se usnout, ale marně..

"Nemějte strach bocchan, je s ním přece Tanaka..." odpovím tiše..Docela by mě zajímalo jestli je ten kluk v pořádku...stisknu Ciela do svého objetí a řeknu mu ať se pokusí usnout...

Vypnu si mobil, schovám ho pod polštář, Tanaka sedí vedle mé postele na židličce a sleduje mě, zavřu oči a pokouším se pomalu usnout, ale pokaždé když je zavřu vidím mrtvou Aiko...otočím se zády k Tanakovi a jen tak odpočívám...

Po dlouhé cestě limuzínou, jsem dorazil na určené místo, důvod proč jsem přijel je ten, že jsem si potřeboval vyřídit něco s Ryuuem, mobil měl vypnutý..takže jsem musel dorazit. Pomylým krokem jsem dorazil a zazvonil, čekal jsem něž někdo otevře, tipuji že to nějákou dobu potrvá, přece jenom je to obrovské sídlo. Doufám, že Ryuu se nebude chovat zase jako malé dítě a pochopí to, co mu vysvětlím....

Podívám se na hodiny, je docela pozdě, když uslyším jak někdo zvoní...pustím Ciela a jdu ven z pokoje. Cestou si říkám "kdo by to mohl být v tuhle hodinu??" Něž příjdu k hlavním dveřím uvidím na chodbě Tanaku..."Prosím, vraťte se k tomu chlapci.." Dojdu až ke dveřím a otevřu je..Před dveřmi stojí nějaký kluk.."Přeje te si pane..??" zeptám se ho aby mi řekl své jméno a co tu vlastně chce...

"Hoj...jsem Samuel Kuroko Shi, přišel jsem za Norowaretou Ryuu, ohledně dvou věcí a to kvůli jednomu malému nedorozumění a ještě kvůli nejasnosti ve sklepě." Odpovím s klidnou tváří, mám v plánu, že až dostanu Ryuuho do ruk, tak ať si mě nepřeje.

Napřed se vyděsím, když se zmíní o sklepě, ale stále jsem si zachoval svůj kamenný výraz s úsměvem...Halvou mi proběhlo, že bych se ho měl hned zbavit, ale na to je brzy..navíc nevypadá na někoho, kdo by se nechal tak lehce zabít...pustím ho tedy dovnitř.."Počkejte, prosím zde..." řeknu mu a jdu do pokoje za Cielem..řekl jsem mu o tom chlapci a také přesně to, co mi řekl u dveří...Vyděsilo ho to..."Raději odpočívejte, pane.." a vydám se do pokoje, kde je Ryuu...zaklepu na dveře a vstoupím dovnitř.."Yo, máš tu návštěvu..." chvíli počkám, než se vyhrabe z postele a když jde za mnou přivedu ho za tím chlapcem...

Mezitím mi příjde zpráva z Death Copmany..."Aaach..další práce...a navíc mám najít tu holku..." povzdechnu si a čekám, než si to tihle chlapečci mezi sebou vyřídí...

Probudím se, když přijde Sebastian.."Návštěva, že by Yukiko-chan ?" Odpovím vesele, vyhrabu se z postele a jdu za Sebastianem, když uvidím tu moji návštěvu, rychle se schovám za Sebastiana."Sebby-kun ochraň mě..."Řeknu vyděšeně..

Když uvidím reakci Ryuuho, ušklíbnu se." Děláš si snad ze mě srandu ?" Zeptám se Ryuuho, nechci mu nic udělat a on se zachová takhle..

Když mi vyděšeně řekne, abych ho ochránil a chovává se za mnou začnu se smát...poodstoupím si a dál jen pozoruji...

Když poodstoupí Sebastian, vyděsím se ještě víc." C..o po mě ch..ceš ?" Zeptám se a začnu se klepat jak malý ratlík, proč jenom musí být tak velký oproti mě, až mě chytne tak bude zle, otočím se a jsem připraven se rozběhnout pryč, uvidím že se posune blíž ke mě a rozběhnu se.

"chci si s tebou něco vyřídit." Řeknu naštvaně, kousek se k němu přiblížím, když se rozběhne stačím ho ještě chytit za ruku, to že za svou ruku tahá mu nepomůže jeho síla oproti mě je nulová." Takže ti to vysvětlím i takhle, to s tou Yukiko...nic se nestalo,nebyl jsem s ní ani v posteli, za to že žárlíš že tvá paní je někde s někým, mi příjde dětinské.."

Stále mám podezření, že je Samuel vrahem nebohé Aiko...jinam by o sklepě přece nevěděl...

Snažím se mu něják vykroutit, ale marně."To je všechno, tohle jsem slyšel už hodněkrát, nevěřím ti..." Odpověděl jsem mu a naštval se.

"A to poslední je, co dělá ta mrtvola senseie ve sklepení ?!" Zeptala jsem se udiveně a potom jsem se začal rozplývat nad tím jak je naštvaný a mračí se, tohle jsem na něm prostě zbožňoval. Přitáhl jsem si ho a začal jsem se smát." Víš o tom, že když jsi naštvaný tak jsi roztomilý.."

"co se to tam dole děje??" řeknu si pro sebe a rozhodnu se, že se tam půjdu podívat...otevřu dveře a jdu pomalu ze schodů dolů...když spatřím jak nějaký muž drží Ryuua..začnu rychle běžet dolů. Vběhnu mezi ně a odstrčím ho..."Co to děláš? Nech ho být!!" zakřičím na něj a vytrhnu mu Ryuua z ruk a postavím se před něj..."Sebastiane, co se tu děje??" okřiknu se po svém komorníkovi...který se všemu jen směje, ale zároveň je překvapený z mé reakce...