Yukiko RyūketsuPohlaví:
Žena
Datum narození:
21.3 (1997)
Národnost:
Japonská
Zajímavosti:
Má tetování na zádech čínského draka, a taky značku ve tvaru hada, kvůli tomu, že byla/je bláznem z ústavu pro duševně choré
Vlastní firmu ( továrnu ) na výrobu zbraní, je světovým výrobcem zbraní.
Pracuje jako informátorka a nájemný vrah. Také má brigádu jako hlavní maidka v Sugar Caffé.
Povaha
Jako většina asiatů, miluje anime. Kde se každý zlý může změnit nebo naopak, ale většinou se štítí podívat se na nějáké to yaoi, yuri nebo hentai. Ráda si zjišťuje informace o nepříteli, takže je takový typ stalkera, poté vše co o něm zjistí používá proti němu. Jejím hlavním cílem při sledování někoho je zjistit čeho se nejvíce bojí. Je nepřátelská k cizím, ale dokáže to omezit například, když je v práci tak se k zákazníkům chová mile. Ráda vyhledává konflikty, je drzá a někdy i naivní. Někde uvnitř sebe touží po opravdové lásce, ale její prožití v dětství jí to nikdy nedovolí. Je to cholerik, takže je velice výbušná, stačí jen trochu ji provokovat . Doslova miluje silné protivníky a je tak trochu masochista. Ráda si libuje když ji někdo bije, většinou když je proti ní silný soupeř.
Životopis
Narodila jsem se jako předposlední devátá. Naše rodina byla celkem bohatá,žili jsme si v jedné vesnici blízko Tokia.V domě jsme žili já, Sakura-první, Kiyoko-druhá, Keiko-třetí, Ayame-čtvrtá,Akina-pátá, Yumiko-desátá a poslední...Všechno to byly moje sestry. O zbylých třech jsem nevěděla, také v domě bydlel otec-Shion Ryūketsu, matka-Haruko Ryūketsu.Otec pracoval jako model. Matka pracovala jako barmanka. Často jezdívali pryč, kvůli práci a proto nás hlídala divná chůva, vždy si přes obličej dávala šátky a podobně, sami jsme se totiž nedokázaly o sebe postarat...Všechny jsme chodily na stejné školy a do stejných kroužků jako je Aikido, Karate a Judo, každý kroužek byl jiný den takže jsme je stíhaly. A když jsme měly volnou chvíli tak nás máma s tátou učili jak udržovat emoce, snažili se nás před okolím chránit.
Jednoho dne, to když mě bylo čerstvě deset let,naše máma s tátou odjeli pryč, jeli někam do Ameriky kvůli práci, měli by se vrátit za tři roky.Vždy když byli rodiče pryč tak nás hlídala ta divná chůva. Když jsme večeřely, odtáhla Sakuru do svého pokoje, chvíli se tam bavily, poté vyšly před dům, přijel taxík a zmizely. Té chvilky jsme využily a šly jsme do pokoje chůvy , zajímalo nás co tam asi tak má, nikdy nám ho nechtěla ukázat, našly jsme tam jakousi složku s jménem Sakura Ryūketsu,otevřely jsme ji a byly tam různý fotky, kde byla Sakura jak vraždí lidi s chůvou...byly tam všechny informace o Sakuře, taky že je psychicky labilní a ty vraždy brala něco jako svůj koníček, což bylo na poslední stránce napsané v té složce. Z ničeho nic Akina zakřičela, všechny jsme se na ni podívaly.Byla probodnuta katanou,ze stínu vylezla Sakura a naše chůva. Obě se usmívaly jako psychopati, Sakura měla katanu a chůva kuchyňský nůž, chvíli se k nám blížily pomalu a poté se rozběhly.V rychlosti jsem chytla mladší sestřičku Yumiko za ruku a začala jsem se vyhýbat útokům od Sakury a chůvy.Vyběhla jsem se sestřičkou z domu a zamířila jsem s ní do obchodního centra, které bylo několik kilometrů od vesnice v Tokiu, tam jsem se chvíli s ní ukrývala v davu. Nikde jsme je už neviděly, jakýsi mladý pán si k nám klekl a zeptal se nás : "Co takové malé holčičky jako vy tak pozdě tady dělají ?" Když to dopověděl mile se na nás usmál. Na to jsme mu odpověděly čistou pravdu o chůvě a Sakuře.V tom strachu jsme vůbec nevěděly co by jsme měly dělat, ale jedno jsme věděly domů už nemůžeme.Mladý pán nám nabídl přespat u něj.Tu nabídku jsme přijaly, nasedly jsme do auta a odjely k němu,tam jsme se okoupaly a ulehly v jeho postely, na druhý den nás odvezl do nové školy, našly jsme si tam kamarády a spokojeně si zatím žily.
Po třech letech to když mi bylo třináct let a Yumiko deset let. Jsme se tajně vykradly ze školy a šly se podívat do našeho starého domu s nadějí, že tam bude někdo kdo to přežil nebo aspoň rodiče, co se vrátili. Vešly jsme do domu a všude byly mrtvé těla našich sester,Yumiko zůstala v kuchyni, oplakávat naše sestry a já se šla podívat do pokoje chůvy, tam jsem našla mrtvé rodiče, vedle nich ležely jejich fotky z Ameriky, snažila jsem se udržet emoce tak jak nás to učila máma s tátou. Dala jsem si je do kapsy na sukni a šla za Yumiko. Yumiko stála ve stínu bez pohybu, začala jsem se na ni dívat nechápavě, udělala pár kroků , v očích měla slzy a promluvila : "Yukiko měla jsem tě ráda... odpusť nám to všem...že tě necháme samotnou.."Poté se vynořila ze stínu i Sakura, probodla Yumiko a hodila ji na zem, přišla ke mně , v tu chvíli jsem ztuhla a zůstala nehybně stát, pořezala se katanou a dala mi ji do ruky. Po pár minutách přišla policie, Sakura začala křičet že ji chci zabít a že jsem taky zabila svoji rodinu, že jsem psychopat, v tu chvíli jsem se začala hýbat.Chytli mě, dali mi pouta a odvezli do Ústavu pro duševně choré.Byla jsem v pokoji kde kdysi bývala malá holčička, která všechny v ústavu zabila a nakonec se v tomhle pokoji zapálila. Tohle si vykládal každý v ústavu. Celé dny jsem seděla v koutě a houpala se, začalo mi z toho strašit ve věži, často jsem mívala iluze, že ta malá dívka jsem já a celá hořím a umírám v bolestech a utrpení. Začala jsem vidět různé bytosti tzv. mrtvé lidi, mluvily na mě.....bohužel to byli jen iluze a přeludy, které jsem si nevědomky vytvářela sama. O tom, jsem ale nevěděla a dál jsem jim věřila. Nakonec jsem to zjistila od jedné " setřičky". Každý den za mnou chodila...a všechno mi vysvětlovala, jednoho dne se ke mně dostala bez povolení, byla udýchaná a rychle mluvila, řekla mi něco o starém panství, kde žila jako malá, že tam budu v bezpečí, taky mi dala mapu, kde to přesně je, peníze mi skovala pod matraci, bylo jich hodně a byly dané v kufříku, poté mi řekla, že to v životě budu mít hodně těžké, kvůli svému dětství. Následně mi pověděla, že je stejná jako já, poslední slova co řekla než došla něco jako hlídka a odtáhli ji pryč bylo to, že chtějí dělat na mě pokusy a že mám co nejrychleji utéct. Nechtělo se mi tomu, moc věřit, proč by na mě dělali pokusy ? Takže jsem toho nechala a dalších pár let jsem se chovala normálně.
Když jsem dosáhla patnácti let,přemýšlela jsem proč vraždí Sakura lidi, proč se to vůbec stalo a také co se vše stalo za posledních pár let..měla jsem dost času na přemýšlení. Tu sestřičku jsem už nikdy neviděla, zajímalo mě, kde asi tak je. Začala jsem plánovat jak utéct z ústavu bez toho aby si mě všimli, došlo mi že je jediná možná cesta a to předním vchodem .Jednou jsem měla povolenou procházku, vzala jsem sebou kufr a schovala ho do keře před vstupní bránu a poté se vrátila zpět. Počkala než nastane noc, až bude v ústavu, co nejméně lidí. V noci, když chodila po pokojích jedna ze sestřiček, aby se ujistila, že jsou všichni tam kde mají být. Klekla jsem si pod dveře, tak aby mě neviděla, otevřela dveře, rychle jsem si stoupla, chytla ji za hlavu a bouchla s ní o futra, upadla do bezvědomí. Potichu a poklusem jsem se vydala pryč k východu, když jsem byla skoro pryč uslyšela jsem někoho jak křičí o pomoc, podle hlasu to byla žena. Chvíli jsem zaváhala jestli na to mám kašlat a jít prostě dál, rozhodla jsem se, že to prostě musím zjistit kdo to křičí, šla jsem tam, otevřela dveře, na posteli ležela ta moje oblíbená sestřička, která mi pomáhala. Právě jsem vyrušila tři chlápky jak si to s ní užívají, jeden z nich mě hodil na druhou postel a snažil se mě vysvléct, neustále jsem sebou házela a snažila se od něj dostat co nejdál, když se mu to nedařilo, začal mě pěstmi mlátit do tváře, ale i tak jsem nepřestávala, když ho to přestalo bavit, vyměnil se s jedním z těch chlápků a šel si raději užívat s bezbrannou sestřičkou, která nejspíše měla každou chvíli umřít. Ten chlápek mě chytl za ruky a začal mě líbat na krku, bylo to nechutně odporné, když trochu povolil stisk, začala jsem sebou zase cukat, shodila ho ze sebe. Stoupl si a začal mě bít do pěstmi do břicha, bolest jsem už necítila, měla jsem posunutý práh bolesti. V tu chvíli jsem měla odpor k lidem. Kousek od sebe jsem zahlédla malý kapesní nůž. Přestala jsem se bránit, jen tak jsem seděla na posteli opřená o zeď, celá od krve, začala jsem se smát. Chlápek přestal a nechápavě se na mě podíval. Podívala jsem se na něj a provokativně řekla. " Tohle je vše, co umíš ?" Skočila jsem po tom noži a slezla z postele. Olízla jsem si ze rtů krev, chytla jsem ho pod krk." Teď ti ukážu něco já". Hodila jsem s ním o zeď, ostatní chlápci, byli už v pozoru a vrhli se na mě, zhasla světla všude byla tma, zůstali stát na jednom místě. Jednoho z chlápků jsem chytla za ohryzek a vyrvala jsem mu ho, díky svým hodně narostlým nehtům. Nakonec jsem je rozřezala nožem, když jsem se konečně uklidnila a vzpamatovala se, jakoby o ničem, co jsem před chvíli udělala nevěděla, když jsem se přiblížila konečně k sestřičce byla už mrtvá, ztratila hodně krve, naposledy v životě jsem uronila slzu a litovala toho, co jsem provedla, kdybych jenom se nevracela do toho domu s Yumiko, nic by se z tohoto nestalo. Odešla jsem celá od krve, z ústavu, našla si nové oblečení, umyla se od krve, šla na autobusovou zastávku, nastoupila na první autobus a odjela do Tokia. Našla jsem si tam práci v jedné z kaváren jako maidka. Za peníze jsem si koupila panství a taky zaplatila stipendium na akademii Asahina. !! A začala nový život, jako informátorka a nájemný vrah....!!
Schopnosti - hra na housle, pokročilé zacházení s katanou, střelba se zbraní ( jakoukoliv ! ) Aikido, judo a karate....jízda na koni.
Už jen tím, že s někým mluví, dokáže vědět co si o ní ten dotyčný myslí. Má v tom už nějakou praxi, co je nájemný vrah.
Bydlení - panství....vše je napsáno v mém panství..
Předmět: Yukiko Ryūketsu 
