Vila rodiny Mei

Luxusná Vila bohatej rodiny Mei. Momentálne tam býva iba jediný člen a to je samá Yukki. Jej otec je už dva roky na cestách. Dom je veľmi dobre strážený kamerovými systémami a strážnici sú na každom rohu tak ako aj služobníctvo. Dom bol postavený pred troma rokmi. Z pôvodnej stavby sa nezachovalo nič. Moderne skonštruovaný dom je ponúkaný cez Jún a Júl ako päť hviezdičkový hotel v ktorom sa usporadúvajú tie najlepšie párty a módne prehliadky v celom Japonsku.

Bolo sedem hodín presne ,keď sa zobudím. Prevalím sa v posteli a všimnem si tácku
s raňajkami pre mňa. Francúzsky toust a hrianky s mliekom vedľa ktorého sa lemovala sklenená miska s jahodami. Natiahla som ruku po jednu jahodu. Sladká ovocná šťava sa mi
rozplývala na jazyku ,no musela som vstať z postele. Zamierila som do kúpelne kde som si
dala dlhú bublinkovú kúpeľ.

Po kúpeli som sa obliekla a pripravila na cestu do školy.
Pri dverách ma zastavila ochranka : "Slečna Mei máte tu balíček."
Pzrela som sa naňho. Bol od otca. "Položte ho niekam už meškám!"
Odpovedala som a opustila dom.

Postávala som na terase a sem tam som sa pozrela do úloh. Bola som úplne vyčerpaná z celého týždňa a to sa sem zajtra začnú sťahovať ľudia ,lebo Vila sa bude opäť na dva mesiace otvárať ako 5 hviezdičkový hotel. Aby to nestačila tak k tomu ešte aj bude Gala večer s divadlom na ktorom musí na 100% byť.

*Je 14.Február- Valentín. Yukki sedí pred domom a zapisuje si.
Vnútri je veľa ľudí ,no ani jeden na ktorom by jej záležalo. Cíti sa taká prázdna
a sama. Už dlho nikoho nestretla a jej dni sa jej zadajú akoby sa opakovali stále dokola.*

"Stále tu osobu vídám... je všude... v drahých obchodech, restauracích, ubytovnách, pořád draze oblečená... kde je to zač? Musím to zjistit." říkám si pro sebe, před tím obrovským barákem. Nebude se se mnou ani zahazovat, jsem přece nicka, musím ji dát důvod se mnou mluvit aniž by si mě všimli její stráže. Plížím se potichu po zahradě aniž by si mě nikdo všiml, je to jedna z mých schopností a poté zazvoním na dům, aniž by jsem počkal, než někdo otevře, vklouznu oknem dovnitř a schovám se na prvním místě co vidím, dveřník již kouká za dveře, kde nikdo nestojí. Potichu vyčkávám.... "Madam? Slyšel jsem zvonění, ale nikdo tu není." pronesl. Potě slyším její hlas vycházející z pokoje, konečně jsem jí lokalizoval a můžu jí donutit mluvit. Dům neznám, nemůžu riskovat a tk jdu přímo po schodech až do apartmánu. A zaklepu na dveře. Počkám až se ukáže a jak mi otevře zacpu jí ústa aby nevykřikla. "Zapřísáhám vás, nedělejte nic nečekaného. Chci si s vámi jen promluvit. Tímto příchodem jsem si jen chtěl dokázat své schopnosti. Nikomu se nemusí nic stát." a už jen doufám, že mě nezavře do mučírny, nikdy jsem takovou hloupost neudělal, tak doufám, že tento den bude něčím vyjímečný.

Stojí ako prikovaná.Toto by nečakala nikdy ,ale ako pravá dáma sa pokojne vystrie,
nadýchne sa a odpovie:"Mala by som zavolať hneď stráže ,ale dávam vám päť minút.
Mali by ste byť aj za to radi." Prenikavo sa naňho pozrie. "Obvikle nie som taká milá voči cudzincom." Obráti sa a sadne si na na sedačku. Prekríži si ruky a ticho hľadí do zeme.

"Chci se zeptat jak jste se dostala k bohatství? A jestli nevíte něco o mém odstranění? Někdo se mě chce zbavit a spodiny jako já se asi nebude zbavovat jen tak někdo." uchechtnu se. Podívám se jak se rozpačitě kouká a je dost mimo tak pokračuju... "Klidně si stráže zavolejte, ale já jen chci vědět, proč mě chcou zabít, jde mi o vlastní život a vám... madam... jsem zatím neublížil, můžou mě nanejvýš napomenout za vnik. Prosímvás jestli cokoliv víte, rád bych to věděl."

(Promiň zapomněl jsem)

*BEEP BEEP* SMS mi přišla, usměju se když vidím její znění. Doufám, že se tady nějakou náhodou nezdržím... odepisuju "Omlouvám se, nyní mám něco na práci, ale brzy dám vědět. Každou chvíli s práci končím" a dále čekám na odpověď.

"Prepáčte ale ja vás nepoznám tak nemôžem vedieť nič o tom,
kto vás chce zabiť." vydýchne si a sleduje ho. "Možno by vám ale mohlo pomôcť toto."
Na papier napísala telefónne číslo. Podá mu ho do ruky a na tvári má stále ten istý výraz.
"Je to jeden člen mojej ochranky. On vám pomôže."

Odstrkuju její ruku "Nepotřebuju pomoc, dokážu se o sebe postarat... jen jsem chtěl vědět, jestli má mé zabití něco dočinění s vámi"

Zamračí sa naňho a zavolá ochranku. "Keby to malo niečo spoločné so mnou už dávno by
ste bol mŕtvy!" Vo dverách sa objavia obrovský muži s pištoľami v rukách.
"Ak nechcete tak skončiť opustite túto miestnossť. Ja som vám chcela iba pomôcť!"
Sklonila hlavu a sklamane vydýchne.

Pohlédnu ledovým pohledem na stráže... "kdyby jste něco potřebovala, stačí se ozvat" Ochranka naštvaně vykřikne a namíří na mě pistolí, ale já už vyskakuju z okna. Ochranka se rychle dostavila k oknu a namířila ven, ale to už jsem byl dávno pryč.

"Nebojte sa ja nebudem nič potrebovať" zašomre si popod nos