Panství Phantomhive

Toto sídlo patřilo odjakživa rodině Phantomhive. Bylo postaveno roku 1883 první hlavou rodiny Alexandrem Phantomhivem. Dědilo se z generace na generaci až do roku 1992 kdy panství zdědil Vincent Phantomhive a jeho žena Rachel Phantomhive, rodiče Ciela. V roce 2006, v den Cielových 10 narozenin celé sídlo vyhořelo a Vincent s Rachel přišli o život. O 2 roky později, se Ceil vrátil zpět se svým komorníkem Sebastianem a celé panství bylo obnoveno do původní podoby, všechny škrábance i nejmenší praskliny..

K sídlu patří rozlehlé pozemky okolo něj, uvnitř sídla je nesčetný počet pokojů a koupelen. Knihovna, herna, jídelna, Cielova pracovna, ložnice, místnosti s klavírem, prostorné haly pro konání plesů a večírků. Také jsou tu pokoje pro personál, kuchyně a sklepy.

Tanaka - kronikář
Meyrin - služka
Finnian - zahradník
Bard - Kuchař

"Huh.." povzdechne si Ciel ve své pracovně, když ho jeho komorník Sebastian úkoluje spoustou papírů a učením.."Sebastiane?! Kde je můj čaj?" řekne přísným a naštvaným hlasem."Hned to bude pane" Sebastian popojde blíž k Cielovi a nalévá mu čaj do krásných ozdobných šálků.."Voní hezky, má příjemnou chuť" řekne si Ciel klidnějším hlasem a věnuje se hromadě papírů, která se mu kupí na stole..

Po hodinách papírování se Ciel rozhodne projít po městě. "Sebastiane jdu se projít na po městě, nejspíš se někde zdržím, zavolám ti abys mě pak vyzvednul."řekne Ciel a jde se převlíknout do svého pokoje. Dá na sebe bílou košili, černé sako a černé uplé ryfle. Pak sejde dolů, kde Sebastian už čeká u dveří."Buďte prosím opatrný pane." pronese a otevře dveře."Hai,hai.." pronese tiše Ciel a vyráží do města.

Sebastian zastaví s limuzínou hned před panstvím a jde mi otevřít dveře, když nevystupuji podívá se dovnitř a vidí jak jsem opřený o okno a spím..Vejde dovnitř a snaží se mě vzbudit, nakonec mě vezme do náruče a nese mě do mého pokoje, kde mě vysleče a dá mi košili na spaní, pak mě uloží do postele..O jde dělat své povinnosti jakožto komorníka poté se odebere do vlastního pokoje a jde spát, protože ráno ho čeká spousta práce...

Konečně je ráno..Sebastian mě jako každé ráno budí s ranním šálkem čaje a novinami.."Je čas pane, dnes mustí do školy" naléhá Sebastian a už připravuje oblečení pro svého pána..Mezitím si vypiju čaj a posnídám lívance se sirupem a borůvkami..Pak mě Sebastian začne vysvlíkat z košile..Obleče mi tričko, podá mi kalhoty, poté mi nandá ponožky a boty, upraví mi vlasy a priváže pásku přes oko..ještě prsteny..Konečně jsem hotov..odeberu se do koupelny, kde si vyčistím zuby..Jdu do pracovny kde si beru tašku a jdu ven, kde na mě čeké Sebastian s limuzínou..Nastoupím a můžeme jet do Akademie..

Když přijedeme k panství, rychle vezmu Ciela a odnesu ho do jeho ložnice..z jeho nočního stolku vytáhnu léky a dám mu je..Vysvleču ho z mokrého oblečení, utřu ho a dám mu čistou košili.."Pane.." řeknu tiše..přikryju ho peřinou a chytím ho za ruku po tom čekám, dokud nezačne dýchat líp..nakonec konečně usne...

Stále mám pootevřené oči..Lehce pohnu hlavou.."Sebas...an.."řeknu velmi tiše..cítím jak mě drží za ruku...ale to už pomalu usínám..

"To nic pane, jsem u vás.." konečně usnul..zatáhnu závěsy, zhasnu lampu na stole a tiše zavřu dveře, když odcházím z pánova pokoje.."Měl jsem se víc starat o svého pána než o tu holku.." prohodím si sám pro sebe a jdu do své ložnice..zavřu se v koupelně a napustím si horkou vanu..než se napustí posbírám špinavé prádlo a dám ho na hromadu k Cielovému mokrému oblečení..konečně si vlezu do vany a zakloním hlavu dozadu dokud necítím okraj vany.."Snad bude v pořádku, mám o něj strach.." Zavřu oči a chvíli relaxuji..

"Sebas..chan...Sebas..uhh..an" probudím se a se zamlženým pohledem se dívám kolem sebe, nikde tu nevidím Sebastiana..pomalu vstanu, motá se mi hlava..vyjdu ze svého pokoje a začnu ho hledat..snažím se zavolat jeho jméno, ale jsem slabý a nemohu mluvit.."Sebas...chan.."jdu chodbou ke schodům..rukou se opírám o zeď..dojdu ke schodům a snažím se je sejít aniž bych upadl..Otevřu dveře od jeho ložnice, ale nikde ho nevidím..pak uslyším vodu v koupelně a tak se tam jdu podívat..Když otevřu dveře od koupelny uvidím nahého Sebastiana ve vaně..jdu pomalu k němu..natáhnu na něj ruku a se slovy "Sebas..chan" spadnu do vany za ním...

Vyděsím se a hned otevřu oči.."Cieli!!" zakřičím a vytáhnu ho nad hladinu..chvíli se na něj jen tak dívám a držím ho..je stále mimo..myslím, že mě vůbec nevnímá..není vůbec při sobě..Najednou jsem příliš vzrušený a nedokážu odolat pokušení..jemně ho chytnu za jeho bradu a něžně ho políbím na jeho malé úzké rty..sundám mu košili a přitisknu si ho k sobě..otočím si ho k sobě zády a opřu ho o svou hruď..nedokáže se udržet a svojí rukou sjedu po jeho bříšku dolů k jeho mužnosti..chvíli mu dělám dobře a svým jazýčkem mu olizuji ucho a jeho bílý krk.."Vím, že nejste při sobě pane, ale doufám, že se vám to líbí.." pošeptám něžně tyto slova do Cielova ucha..Po chvíli hraní si s mým úžasným pánem, ho opřu o okraj vany, abych se mohl utřít a též i Ciela..Rychle se obleču a pak ho vytáhnu a vysuším, dřív něž by prochladl..pak ho ve své košili odnese na svoji postel kam ho jemně položím.."Ne tohle mu nemůžu udělat, obzvlášť, když teď není při sobě.." pronesu tiše a zklamaně, že se to muselo stát zrovna dnes..Lehnu si vedle něj a přitisknu si ho k sobě..ta moje košile mu velice sluší..vypadá v ní jako malý kluk, jako před lety, když jsem ho poprvé poznal..Ležím vedle něj a pomalu s ním usínám..

S malou nadějí utíkala s nohami od krve k panství P. Rychle zaklepala na dveře, ale nikdo ji nešel rychle otevřít, samozřejmé že ji nikdo neotevře, opřela se o dveře zády a pomalu po nich sjela, dala se do pláče. Slyšela štěkot psů a chystala se na nejhorší.

zničeho nic slyším štěkot psů a klepání na hlavní dveře.."Kdo to může být takhle pozdě večer??" zeptám se sám sebe..pustím Ciela a jdu se podívat dolů, kdo to je..Otevřu dveře a uvidím jak tam leží ta divná holka z parku..kvůli které jsem nestihl chytit Ciela..Vidím ji od krve..podívám se dál a uvidím jak jsem běží nechutní psy..Vezmu ji dovnitř a rychle zavřu.."Finny??" Zavolám a počkám než jsem přijde náš zahradník.."H-Hai??" ozve se vyděšený hlas.."Venku jsou nějací zběhlí psy, prosím postarej se op ně" řeknu a pošlu Finniana ven..pak vezmu tu holku a odnesu ji do pokoje pro hosty, kde ji obvážu pořezané nohy.."Hej..Kdo vlastně jsi a proč jsi přišla jsem??" zeptám se ji docela nahněvaně..a přemýšlím nad Cielem jestli je tam nahoře v pořádku..

Když jsem už uvnitř docela si oddechnu, odnese mě do pokoje pro hosty, stále se ještě klepu a tečou mi slzy." Arigato..že jsi mi pomohl. Jsem Yukiko Ryuketsu, nejznámější výrobce zbraní, což nejspíš víš." Vždy když se někdo představoval z vyšší společnosti tak se takhle představil." Utíkala jsem před psy, co na mě poslal sensei za trest, že jsem utekla bez dovolení z panství. Mohla bych si prosím opláchnout obličej ?" Zeptám se a utřu si slzy.

"Jistě zavedu tě do koupelny.." Odvedu ji z pokoje pro hosty a ukážu ji, kde je koupelna..když tam vejde, čekám před dveřmi..Pak mě najde Finnian, že se o ty psy postaral a odvedl je z pozemku panství pryč..

"Děkuji." Vejdu do koupelny a tam si opláchnu obličej, pudr mi zmizel a najednou mi šly vidět modřiny po obličeji a monookl, utřela jsem si obličej a vyšla z koupelny. "Hotovo už jsem si opláchla obličej..umm..chtěla jsem se zeptat je Ciel v pořádku, chtěla bych se omluvit za to, že jsem vás zdržela a vy ho nemohl rychle chytit..."Řeknu a pousměji se na něj.

"Tvůj obličej.." zarazím se když to vidím..má všude modřiny.."Můj pán teď není při sobě..jsem rád, že konečně usnul..Když mě teď omluvíš, půjdu ho zkontrolovat..." Jdu do své ložnice, abych ho zkontroloval..otevřu dveře a vejdu dovnitř..Ciel leží klidně v mé posteli a spí, zdá se být v pořádku, přikryju ho a odejdu dolů za Yukiko...Uvidím ji jak si prohlíží portrét Cielových rodičů..Vezmu ji do kuchyně.."Nemáš hlad?" zeptám se jí..

"To nic to je následek toho..jak jsem se zachovala špatně k Cielovi. V pořádku." Odpovím mile, když odejde začnu sjen tak prohlížet portréty..nejspíš Cielových rodičů, jakoby jim z oka vypadl...jdu se Sebastianem do kuchyně." Ani moc ne, děkuji za optání." Odpovím a pousměji se." Jak bych tě měla oslovovat ?" Zeptám se a zase se pousměji.

"Dobře...To tě tak trestá tvůj sensei?? A jak to myslíš kvůli Cielovi" zeptám se nechápavě..

"Bohužel ano..."Odpovím a po chvíli dodám." Byla jsem k němu drzá a když se to můj sensei dozvěděl, tak mě potrestal, abych si zapamatovala, že špiním rod Raidon...díky které jsem teď tam kde jsem."

"Aha..a co budeš teď dělat? tady zůstat nemůže psy jsou už pryč..takže můžeš odejít.." řeknu klidně a jen si přeji aby už odešla, abych se mohl vrátit k Cielovi..

"Půjdu do parku, tam mě hledat nebudou....domů se bohužel nemůžu vrátit." poslední větu řeknu sklesle a hned potom se usměji, ale jen tak." Já už raději půjdu, jen vám tady překážím...Sayonara.." Jakmile to řeknu pomalým a kulhavým tempem se vydám ke dveřím, otevřu si je a jakmile se začnou zavírat, vydám se do parku." Začíná být docela zima..." Řeknu potichu a dál kulhám do parku.

Konečně odejde, z nějakého důvodu je mi jí líto..jdu nahoru do své ložnice..otevřu a jdu se lehnout k Cielovi, znovu si ho přitisknu k sobě.."Huh?? Je celý studený a třese se.." řeknu vážně a mám o něj strach..držím ho v obětí čelem ke mě..oba nás přikryju..snažím se ho zahřát..po chvíli se přestane třást..je strašně pozdě, když se podívám na hodiny na kterých jasně vidím "3.07"..zavřu oči a usínám vedle něj..stále ho držím...nakonec usnu a nechávám se unášet svými sny..

Je ráno, na hodinách je "5.37" probudím se a pevně sevřu Ciela, který leží stále v mém obětí..Poté vstanu a jdu si umýt obličej do koupelny..Hodím na sebe čisté oblečení jdu zpět do pokoje..Přikryju svého pána a nechám ho ještě spát..Sejdu dolů a vzbudím zbytek personálu.."Meirin běž vyprat prádlo, Finny postarej se o květiny ve skleníku, Barde připrav pec, pane Tanako..vy zůstaňte jak jste" řeknu rázným hlasem, když každému rozdám práci..Jdu do kuchyně a začnu dělat snídani..Začnu s těstem na croissanty, dám je do pece a vrhnu se na přípravu ovocného salátu.."Potřebuje vitamíny" pronesu v tichu sám pro sebe, přičemž postavím vodu na čaj..když je vše hotovo, položím to na podnos a vyrážím do své ložnice..

Otevřu oči a podívám se kolem sebe s udiveným pohledem, když se vzbudím v Sebastianově ložnici..Nedokážu si vybavit, co se včera večer stalo, poté co jsem spadl do jezera..Slyším kroky na chodbě, jak se přibližují k pokoji, nejspíš to bude Sebastian. Nespletl jsem se, když se objevil ve dveřích se snídaní.."Sebas-chan.." pronesu a dívám se přímo na něj, když se ke mne přibližuje..

Vejdu dovnitř, vidím že pán je už vzhůru, přijdu blíž a položím podnos se snídaní na malý stolem vedle postele..Podám z šatníku svůj svetr a dám ho pánovi na ramena.."Přinesl jsem vám snídani, musíte něco sníst..Připravil jsem croissanty, ovocný salát a čaj.." položím tác na Ciela a podávám mu noviny..

Vezmu si šálek čaje, přivoním k němu a napiji se.."Ceylon" řeknu klidně a uvolněně.."Všímavý jako vždy.." ozve se Sebastian..Zakousnu se do jemného pečiva, pak sním salát, který mi připravil a čtu si v nových jak moje továrna skvěle prosperuje..Když posnídám vstanu z postele, podlomí se mi nohy, Sebastian zareaguje pohotově e velmi rychle mě chytí a podpírá mě.."Měl byste ještě chvíli odpočívat pane" řekne a stále mě drží..Narovnám se a pak pozorně koukám, cože to mám vlastně na sobě. Všimnu si, že mám na sobě Sebastianovu košili..Stále si nevybavuji, co se večer událo.."Co se včera stalo??" zeptám se Sebastiana, který mě ještě stále přidržuje, i když už stojím..

Nevím co mám odpovědět na Cielovu otázku "Co se stalo včera večer?" stále ho držím..rozhodnu se, že mu vše povím..o Yukiko jsem však pomlčel..Následuje chvíle ticha..Ciel nic neříká a se skloněnou hlavou se dívá na zem..Pak ji narovná a řekne.."I když jsem povyrostl, tvé oblečení mi je pořád velké" a začne se usmívat, tím svým sladkým a nevinným úsměvem.."Pane...?" řeknu tiše..a jen se na něj klidně dívám..když ho pustím Ciel odejde beze slova z mého pokoje, chci ho zastavit, ale neudělám to..představuji si jen jako ho držím a zasypávám ho něžnými polibky, po celém jeho bledém těle..jen tak stojím u postele...vezmu tác a zamyšleně ho nesu zpět do kuchyně..uklidím nádobí a pak se jdu věnovat svým povinnostem..

Nevěřím tomu, co jsem právě slyšel..Už je to dávno, rozhodl jsem se, že to skončí..Přijdu do své ložnice a jdu přímo do koupelny, vysleču se a pustím si sprchu..Srdce mi tluče stále rychleji.."Sebastiane.." řeknu tiše a dívám se jak voda odtéka pryč. Vezmu si ručník, utřu se a položím si ho na hlavu tak, aby mi nebylo vidět do tváře..Vejdu zpět do ložnice a jdu do šatníku, hodím na sebe černé triko, šedé uplé kalhoty a dám si ponožky..sednu si k oknu a suším si vlasy..když jsou dostatečně suché, upravím je hřebenem, přecházím k malému stolku, na kterém je položena má páska přes oko..odhodím ručník na postel, vyjdu ze svého pokoje a rozhlížím se kolem..projdu dlouhou tichou chodbou k dřevěných obrovským schodům, které vedou do haly k hlavnímu vchodu...jen tak tam stojím a dívám se na ty obří dveře..

Po nějaké době, kdy tam jen tak stojím, si mě Sebastian všimne..Jde přímo ke mě..Když už je skoro u mě, ustoupím aby na mě nedosáhl, rychle vezmu bundu a běžím ze sídla pryč, k hlavní bráně..Courám se ulicemi Tokya..rozhodnu se, že půjdu do centra a koupím si něco k jídlu..

Podívám se na hodiny, je pozdě večer, ciel se stále nevrátil..Nasedu do černého auta a jedu ho hledat..Hledal jsem všude, ale nemohl jsem ho najít, rozhodl jsem se tedy, že pojedu do parku..

Přijedu zpět na panství a ptám se Meirin a ostatních jestli se Ciel náhodou nevrátil..ale nikdo nic neví..zavolal bych mu ale nechal si telefon doma..Jdu do jeho pracovny a přemýšlím nad všemi možnými místy, kde by mohl být...

Dojdu ke dveřím, bohužel je na mě Ciel těžký a když jdu do schodů tak se s ním převážím dozadu, naštěstí Ciel spadnul na mě, trochu jsem se bouchl do hlavy, zvednu se i s ním, jsem trochu odřený. Tentokrát v pořádku vyjdu schody, jednou rukou zaklepu a čekám než někdo otevře, podívám se na boty, mám jednu tkaničku rozvázanou a to si ještě na ni stojím.

Slyším klepání na dveře..doufám že je to Ciel..jdu rychle ke dveřím a když je otevřu..zarazím se..přede mnou stojí malý kluk a v náručí drží Ciela..Rychle si vezmu Ciela..

Když si ten komorník rychle přebírá Ciela, udělám krok s nohou, na které jsem měla rozvázanou tkaničku a spadl na komorníka, který též spadl i se Cielem,Ciel ležel na komorníkovi a já měl smůlu a obličejem jsem mu spadl na mezinoží, rychle jsem si klekl a zčervenal.

Když se mi mladík zabořil obličejem mezi nohy a Ciel ležel na mě, byl jsem v šoku. Rychle jsem si stoupl a zvedl Ciela..Pak jsem se podíval na toho chlapce a zeptal jsem se ho "Jsi v pořádku?? řekni mi..kde jsi našel Ciela a co se stalo.."..

Jak jsem se styděl nezmohl jsem se ani na slovo..po menší chvíli jsem si stoupnul řekl." Gomen, že jsem zavinil..to co se právě stalo. Našel jsem ho na hřbitově a rozhodl se ho donést k němu domů." Odpovím a snažím se neříct mu úplnou pravdu.

Poznal jsem, že mi neřekl celou pravdu, ale nechal jsem to tak..v první řadě se musím postarat o Ciela..pořádně ho chytnu a ve své náruči ho nesu do jeho pokoje..

Když ho nesl pryč, chtěl jsem se na něco zeptat, ale bohužel jsem si zase stoupl na tkaničku a spadnul, tentokrát jsem si zavázal botu a šel za komorníkem. " Ty jsi Sebastian ?" Zeptám se zvědavě.

"Ano jsem.." řeknu a pokládám Ciela do postele..

"Ciel neustále ze spání říkal tvé jméno." Dodám a jdu za Sebastianem jak ocásek.

"Volal mě ze spaní??" zeptám se ho... a dál se věnuji Cielovi..položím mu ruku na čelo..úplně hoří..jdu do koupelny, vezmu studený obklad a dám ho Cielovi na čelo...

"Ano volal a pořád." Odpovím a jdu s ním do koupelny a potom zase zpátky." Ty si jeho komorník, že..jak dlouho ?" Zeptám se a snažím se s ním držet tempo.

"Ano jsem jeho komorní a přestaň se pořád vyptávat.." řeknu chladně..musím se postarat o Ciela..začnu ho pomalu vysvlékat ze spocených věcí, aby nenastydl..Je mi jedno že je tu ten kluk..svléknu ho úplně do naha a z koupelny vezmu lavor s vodou..musím ho utřít.."Cieli, co to s tebou je??" řeknu si ve své hlavě sám pro sebe..

" Dobře tak se teda nebudu ptát." Odpovím jakmile uvidím, že Ciel je nahý rychle se otočím a zčervenám." Já nevěděl, že komorník může svého pána svléct.." Řeknu.."Myslím, že má horečku..nebo spíš je nachlazený.." Dodám, protože nevím jestli to ví..možná že jo, stále jsem otočený zády.

"Ano, všiml jsem si, že má horečku, proto ho taky svlíkám, musím utřít jeho pot, než se nachladí..pánovo zdraví a bezpečí je vždy na prvním místě.." řeknu a věnuji se Cielovi..nemám čas odpovídat na blbosti toho klučiny..

"Když je moje paní nemocná, tak ji vždy jedna ze služek převlíká, já nikdy..nevím jestli se to smí. Jsem komorník teprve pár měsíců..mohl bych se třeba od tebe učit, budu ti pomáhat s čímkoliv a jakkoliv ti posloužím, opravdu čímkoliv, když mě něco naučíš." Zase jsem měl tu tendenci mlít pantem pořád, jediná možnost tu byla jak mě umlčet, ale to zatím nevím jak...

"Achh..bože on vážně nezlmkne.." řeknu už docela naštvaně a tiše..Oblíknu rychle Ciela do nové košile a přikryju ho peřinou..Pak jdu k tomu klukovi a abych ho umlčel ho políbím..

Když mě políbí, začnu se stydět a zčervenám, opravdu mě to umlčelo, zůstanu se na něj dívat, jako bych viděl ducha.

"Měl bys jít domů, mám spoustu práce a musím dohlížet na Ciela.." Pak ho vezmu za ruku a jdu s ním k hlavním dvěřím.."Díky, že jsi se o něj postaral a přivedl ho zpět, jsem, ti vděčný.." řeknu a vyprovázím ho ze dveří..když je zavřu konečně jsi oddychnu a jdu zpět k Cielovi..

Když mě vyprovodí moc na to nereaguji, sednu si na schody a vytáhnu mobil, zavolám si na informace a tam mi poví Sebastianovo číslo. Napíši Sebastianovi SMS: Klidně ti se vším pomůžu...jen mi dovol ti pomáhat...Odeslal jsem ji a čekal.