AKADEMIE ASAHINA

Akademie Asahina je velmi prestižní škola. Byla založela roku 1889 doktorem Kuroi Asahinem. Škola byla vybudována pro slavné a bohaté děti. Celá akademi byla po požáru v roce 1994 zrekonstruována a zmondernizována. Ve škole najdete prostorné a velké knihovny s knihami z celého světa od nejslavnějších autorů. Škola je vybavena moderní technikou avšak s mírou, aby se zachovala tradičnost a minulost akademie jako právě v 19. století. Škola má rozlehlé pozemky, najdete tu soukromý vnitřní i venkovní bazén, tělocvičnu sportovní hriště, rozlehlé zahrady s altánky pro pikniky nebo obědy. Uvnitř akademie najdete učebny s klaviry či houslemi, počítačové učebny mnoho dalších. Také tam najdete menší kavárny s maidkami..přece jen je to akademi pro dětičky, co rádi luxus. Se školou jsou též spojeny koleje pro studenty. Ty jsou vybaveny v lodnýském stylu 19. století každý pokoj má vlastní koupelnu. Ve společenských místnostech naleznete kulečník a taktéž šachy a koutky pro knihomoly..

"Jsme tady pane" ozve se Sebastian a zastavuje mi u brány akademie. Vystoupí a jde mi otevřít dveře, když vystoupím zavře za mnou a dodá "Buďte opatrný pane, pokud budete potřebovat, dejte mi vědět, vyzvednu Vás po škole" s těmito slovy opuští pozemek školy. Všechny pohledy jsou upřeny na mě a já se svým arogantním úsměvek kráčím do šaten..Přezuji se a jdu do třídy..Sednu jsi do poslední lavice vzadu u okna. Hodím tašku na stůl a dívám se z okna, čekajíc než začne hodina..Jen s krátkými pozvzdechy vnímám jak se na mě všichni koukají a něco si o mě šeptají..Avšak to už není můj problém..Dál si jich nevšímám a jen tiše sedím, znuděn ve své lavici, než konečně začne hodina angličtiny..Po 1O minutách vstoupí učitelka, která se všem představí jako Minami Akiko a začne vyvolávat jména z třídního listu naše jména, abychom se představili něco o sobě řekli..Když příjde řada na mne stoupnu si.."Ciel Phantomhive, 19 let. Nic víc vědět nepotřebujete" řeknu to s velmi rázným hlasem, abych dal najevo, kdo jsem a zase se posadím. Rukou si podepřu hlavu a zase hledím dál z okna na rozkvétající sakury v zahradách akademie..

Zastavím před školou, sesednu z motorky, helmu položím na motorku a utíkám na zanést projekt a pak do své třídy. Vběhnu do cizí třídy." Gomen Akiko-sensei, nesu Vám ten projekt o svém rodokmenu." Jakmile to dořeknu, dám jí ho do ruk, podívám se na žáky a uvidím Ciela, raději si ho nevšímám. Akiko-sensei se na mě podívá udiveně a poví." Když jsi u jmen svých sester nakreslila křížky to znamená, že umřely a dokonce i rodiče ?" Chvíli jsem ticho a poté odpovím." Hai, bohužel...Omlouvám se, že jsem Vás vyrušila, sayonara." Vyběhnu ze třídy a jdu do své, sednu si do své lavice, začnu si opisovat sešit od spolužačky a čekám než zazvoní na přestávku.

"Konečně je po všem" pronesu si sám pro sebe ve své hlavě a zvednu se ze židle, popadnu tašku hodím ji přes rameno a jdu pomalu ven z budovy. Po cestě ze schodů vezmu mobil a chci zavolat Sebastianovi, když mě najednou přeruší partička pubertálních holčiček, co piští a horlivě mě přemlouvají abych se s nimi vyfotil..Rukou si prohrábnu své vlasy.."Zmizte mi z cesty!!" zařvu na ně a jdu dolů po schodech přičemž slyším ufňukané hlasy těch naivních děcek..Nevšímám si toho a konečně vytáčím číslo na Sebastiana.."Už končím přijeď pro mě.." řeknu docela klidně a opřu o sloup, kde čekám něž pro mě přijede..

Výuka skončí, vezmu svůj černý batoh a běžím pryč, po cestě uslyším někoho fňukat. Jako vždy běžím za zvukem. Všimnu si dívek jak se baví, že na ně zakřičel Ciel. Přiběhnu k nim a pousměji se na ně mile." Nic si z toho neberte, bude na vás hodnější, když ho nebudete otravovat." Jakmile jsem to dořekla pousmály se na mě a já dál utíkala ven. Po cestě jsem se nedívala na cestu a nechtěně narazila do Ciel." Gomen, gomen Ciel-sama...!" Zastavím se a čekám na jeho reakci, přešlapuji z jedné nohy na druhou a čekám, co mi na to řekne, nutně pospíchám.

"Dávej bacha sakra!! Tss!." Podívám se na holku co do mě právě vrazila "Ahh..to jsi ty!" Znechuceně se na ni podívám a poodstoupím trochu dozadu, aby prošla..Zase se opřu, ale už vidím jak přijíždí Sebastian..Sejdu menší schůdky a jdu k limuzíně..Otevřu si dveře a zvednu ruku nad hlavu se slovy."Zapomeň na to." Pak si nasednu a rozkážu Sebastianovi, aby už jel.."Chci se cestou někde zastavit.." řeknu a opřu si hlavu o okno.."Kde chcete abych zastavil pane??".."V parku" řeknu tiše..

Jen se smíchem se na něj dívám, vždy mám takovou smůlu, že se s někým pohádám nebo do někoho narazím. Když domluví běžím k motorce, nasadím si helmu nasednu, ještě než odjedu uslyším poslední větu od Ciela.."Na co..."Pomyslím si a jedu do parku, posbírat si pár lístků ze sakury.

Zaparkuji motorku, vejdu do školy. Tak tak jsem to stihla, sedla jsem na své obvyklé místo. Hodina začala a já si dělala poznámky.

Škola končí,poberu si všechny své věci, pořád musím myslet na Sakuru, co když si nakonec přijde i pro mě, zůstala jsem jediná z našeho rodu..určitě přijde..jdu večer po chodbě a přede mnou se objeví blondatá dívka, leknu se, dřepnu si a dám si ruce na hlavu, po chvíli ticha se podívám, kdo to je...Je to moje paní učitelka." Gomen..gomen.." Řeknu a se smíéchem si stoupnu." Omlouvám se polekala jsem se...Nashledanou.." Řeknu vystrašeně a utíkám ze školy, nasednu na motorku a jedu rychle do panství.

Jako klasicky jsem se nechal do školy přivést limuzínou, ne kvůli tomu, že bych byl líný chodit, ale bylo to pohodlnější a mohl jsem se v limuzíně ještě trošku vyspat. Když jsme dojeli do školy vystoupil se rozloučil se s řidičem a pomalu odešel s baťohem na zádech k bráně. No místo toho, abych se vydal do učebny jsem se vydal do školní kavárny. Jelikož jak bývá zvykem je na školním pozemku zakázán alkohol objednal jsem si kafe a usadil se do rožku místnosti, kde jsem si četl knihu Vojna a mír od Leva Nikolajeviče Tolstého.

Vejdu na pozemek akademie a vedu Ange do kavárny.."Myslím, že by měl být právě někde v kavárně, podle mých zdrojů.."Řeknu a pokračuji dál, když dorazím do školní kavárny, rozhlédnu se, uvidím ho a ukážu na něj."Támhle ho máš Ange..Tak já si jdu něco objednat, zkusila bych něco.." Pustím ji a jdu k objednávacímu pultu.

Už som ju ani nepočula klapky na očiach smerom k nemu . Prišla som pred jeho stôl a kopla som mu tak silno do stoličky že by to normálneho človeka zhodilo na zem. Pozerala som naňho z otráveným výrazom

Nijak sem neřešil dění okolo sebe jen si četl svou knihu, když z ničeho nic mi nějaká osoba kopla do stolu, podíval jsem se na stránku, kde jsem skončil vzal si tužku, kterou jsem měl v kapsičce a poznamenal si skončení. Poté jsem zavřel knihu a mrkl na osobu, která mě vyrušila. Vůbec jsem netušil kdo to má být, sice byla pohledná no to na téhle škole hodně dívek " Mohu pomoci?" Řekl jsem klidným hlasem, ale osobu jsem propichoval pohledem, nebyl jsem na tenhle způsob jednání zvyklí no měl jsem vychování.

Podívala jsem se na Ange a jen pokrčila rameny, raději jsem se věnovala tomu co si dám. :3" Dala bych si prosím....brusinkový čaj..." Svoji objednávku jsem řekla a tak jsem si šla sednout ke stolečku na druhé straně od nich. Když mi donesly objednávku."Děkuji." A začala jsem jemně foukat na čaj, abych ho mohla, co nejdříve zkusit..tenhle jsem nikdy neměla, měla jsem jenom černé čaje...

"Och to sa veľmi ospravedlňujem výsosti že som vás vyrušila pri čítaní " ironicky sa usmejem a tentoraz mám kopanec namierené na jeho koleno. To ty za to môžeš ! kričí moja vnútorná duša.
"Och prepáčte kde je moje vychovanie ....." potom som začala Anglicky "My name is Ange .I am very glad to meet you " tentoraz som držala pripravenú päsť na udretie. Uvidela som Yukiko a usmiala som sa, úsmev ktorý hovoril že hneď som pri nej.

Nechápal jsem proč mi řekla výsosti a měl jsem to ukradené, to z jaké rodiny pocházím jsem měl někde, na první pohled šlo vidět, že tato dívka má něco proti mě " V pořádku a proč mi říkáte výsosti? " Toto děvče si asi myslelo, že jsem nějaký typicky rozmazlený fracek a ihned mě odsoudilo no co už. Z ničeho nic na mě začala mluvit Anglicky, tak jsem jí to opětoval " Chuck, Asakura Chuck" Natáhl jsem směrem k ní ruku a čekal jestli jí příjme, když začala mluvit Anglicky, tak by měla mít i Anglický způsob vychování tedy potřes rukou, v Japonsku to zas byla úklona.

Když čaj byl pro mě přijatelný k tomu, abych se napila, ochutnala jsem trochu..chvíli jsem byla jak solný sloup a po chvíli." Nyaaan!" Začala jsem se rozplývat nad tou skvělou chutí ovocného čaje." Neni hořký tak jak ostatní je skvělý jednoduše, sladký a má tak výraznou chuť brusinek..." Usmála jsem se a začala jsem upíjet po troškách, ale opatrně abych náhodou nesrkla.

Prekvapene som zažmurkama očami .On to asi nevie ... pomyslela som si a vzdychla som .
Takže ty o ničom nevieš už je to rok aj pol ale nikto ti nič nepovedal.... rozosmiala som sa na celé kolo. Nepodala som mu ruku."prepáčte pane Chuck Asakura ale na moje postavenie nieje vhodné radšej bozkávať podlahu po ktorej chodíte ? Och aby ste si nemyslel nie som tu študentka som študentka zo školy Raidon" prepichla som ho pohľadom .Vedela som že ak na to príde moja rodina tak pre mňa príde aby ma odviedla späť domov

Když ruku nepřijala a ještě se začala smát, protože něco nevím tak jsem si dal knihu do batohu " Nevím o čem mluvíš, ale urážet se nenechám od nějaké malé holky. " Líbat podlahu? Co si o mě to děvče myslelo, ano možná jsem byl jedno z nejbohatších dětí v Japonsku, možná i na světě, ale takovéhle chování jsem si od cizí osoby opravdu nezasloužil, přesně tohle je jeden z důvodu proč jsem se s lidma téměř nebavil. " Je mi jedno odkud si přišla, nebo kam chodíš na školu, ale reálně by si tu neměla co dělat " Tahle dívka mi neskutečně zkazila náladu, měl jsem dokonce chuť vytáhnout mobil a zavolat ochrance co to má znamenat. No uklidnil jsem se a po tom co jsem dořekl své věty vydal se k baru " Chtěl bych zaplatit svoji objednávku " Čekal jsem na reakci barmanky a chtěl co nejrychleji zaplatit, abych mohl vypadnout, jelikož se začali dívat na nás ostatní lidi na okolo a já neměl rád publicitu, nehledě na to, že vypadala jako naštvaná odkopnutá milenka.

Prišla som za ním k baru a do ucha mu pošepkala "Ak chceš vedieť všetko čo keby si kontaktoval Hayata Asakuru tvojho otca....budeš potom dobre prekvapený čo urobil za tvojím chrbátom " tak úprimne a milo som sa usmiala až som si pomyslela že to ani nie som ja. Otočila som sa na päte a odišla k Yukiko. Už dlho som sa nesprávala ako Angelise Ikaruga Mitsurugi. ani neviem ako ale tak vychovane som si sadla ako kedysi doma ,tak ma to prekvapilo že som na Yukiko pozerala prekvapene.

Zaslechnu slova "nějaké malé holky".Přestanu rozjímat nad svým čajem a stoupnu si od stolu s chladným výrazem ve tváři přijdu k baru."Ty jsi ten Asakura, že ?"Zeptám se, abych se ujistila." Omlouvám se, že jsem poslouchala ten rozhovor, ale to já ji sem přivedla, takže zde může být..dokud já neodejdu." Řekla jsem s kamenným výrazem v tváři a pak se věnovala tomu, co jsem doopravdy chtěla a to požádat o sušenky :3." Přála bych si k čaji..ještě sušenky.."Řekla jsem jedné z Maidek..poté co jsem je dostala jsem čekala na jeho odpověď nebo spíše reakci, abych šla za Ange potom.

Po chvíli jsem si šla sednout k Ange sušenky jsem položila blíž k ní." Co bys chtěla objednat, zvu tě.." Řeknu mile a pousměji se na ni, napiji se znovu toho vynikajícího čaje a čekám na její reakci.

Ange za mnou přišla k baru a já si říkal ta holka mi nedá pokoj, no poté začala mluvit o mém otci. Málo kdo mluvil přede mnou o mém otci, protože věděli že se moc nestýkáme, vlastně vždyť já jsem mu neříkal ani tati, otče, ale normálně křestním jménem Hayate. Chtěl jsem jít za ní a zeptat se co to znamená, tak jsem zaplatil požadovanou částku a nechal samozřejmě nějaké spropitné no poté za mnou přišla Yukiko a opět mě někdo probodával pohledem. " Jo jsem a kdo si ty? " Řekl jsem taky nepříjemným hlasem, už jsem vůbec neměl dobrou náladu, neměl jsem rád tyhle pohledy lidí, lidi strašně rychle odsuzují podle jména, jak jsem již zmiňoval a to jak řekla ten Asakura mě nakoplo, že asi ani nebudu oblíbenec u téhle dívky. " Nemám nic proti tomu, když si sem přivede někdo slušné lidi, ale chuligáni z ulice nepatří do téhle společnosti slečno. " Ton mého hlasu byl stále nepříjemný a já se na ní též díval kamenným výrazem.

(Mohu poprosit o udělaní příspěvku Hotelu Sakura? (ne Asakura, ale Sakura, když tak SZ) )

// Klidně ho můžeš vytvořit ty..stačí dát herní místa a nové téma...obrázek jestli budeš chtít tak dej jenom adresu tam, já to poté udělám...

Ještě než mi odpověděla, odešla jsem ještě jednou a to k baru zase, snad nebudu křičet přes celou kavárnu."Yukiko Ryūketsu..nejznámější výrobce zbraní..těší mě."Povím mile a usměji se, mávnu na Ange, aby za mnou přišla...abych objednala to co chce.

Postavila som sa ani som si neuvedomila že kráčam ako Angelise nie ako Ange.
Yukiko prepáč mi ale..... nedopovedala som jej pretože mi zazvonil mobil. Zdvihla som ho.
Ano ?Čože?Ano dobre.Nie !! položila som mobil a znova zazvonil tak som ho úplne vypla v očiach strach ale následne som sa upokojila nemohla som dať najavo prekvapenie a hnev.

Když řekla, že je nejznámější výrobce zbraní, tak mě to lehce překvapilo, nevypadala na ten typ no co, každý se nějak musí živit, ale pravděpodobně měla jen, tak tak na to zaplatit studium zde. " jo mě taky " Jelikož se první představila, a nenabídla mi ruku na potřesení a ani se neuklonila, tak jsem to taky neudělal.

Když ke mě doběhla Ange, pohotově jsem řekla." Copak se děje ? Že by bylo na čase, abych se stala tvůj Romeo ?" Zeptám se a úsměvem se otočím na toho kluka." Omluv mě, za to že jsem se nepředstavila řádně...nemám to moc ve zvyku, nejsem skvěle vychována, moje dětství s rodinou trvalo od narození jen pouhých 10let, nemohla jsem se jak naučit..jak to chodí tady." Důvod mé zabržděnosti oproti ostatním je to, že deset let jsem byla s rodinou, poté tři roky prchala před sestrou a zbylých pár let v Ústavu pro duševně choré..jak vtipné..

Zatvárila som sa kyslo ."To nič .... môžeš budem veľmi rada....hmmmm ak ťa lepšie spoznám tak možná ti poviem všetko " usmejem sa a s pobavením pozerám na to divadielko

Ve skutečnosti jsem se nedivil, že jakožto pro mě zdá se říct kovárník neměla dostatečnou výchovu, no jedna z věcí v téhle společnosti byla přetvářka a ta mi šla, tvářit se na každého mile " V pořádku nikdo není dokonalý " Poté se k  nám přidala Ange k baru " Rád bych věděl o čem jste to mluvila slečno Angie " Promluvil jsem přímo k ni

"Já slyšela, že existují dokonalí lidé, ale podle mě jsou to jen lidé s velkým sebevědomím." Odpověděla jsem nejprve Chuckovi a poté Ange." Já budu ráda Romeo...i když jsem více spíše Marry Sue" Při téhle větě jsem dala svoji ruku na katanu, co jsem měla na boku přidělanou.

Nahodila som falošný úsmev. "Pane Asakura nie som Angie ale Angelise,poprosím oslovovať celý menom.To o čom som hovorila nepoviem " tentoraz vystriedal chlad v očiach a blesky. "Než sa to dozviete pane Asakura bude to už dávno minulosť a my sa už nikdy nestretneme nemám rada bohaté deti." i keď som jedna z nich vedela som že toto čo hovorím bude mať následky ak sa niekto o mne dozvie."Yukiko prepáč ale budem musieť isť večer mám niečo na práci ..." zapnem mobil a ten mi hneď vyzváňa. vzdialim sa a odpovedám. "áno hneď prídem,nie....nie neboj sa budem tam ...okey maj sa" vrátim sa k Yukiko.

Jen jsem se podrbal na hlavě " Dokonalí záleží na úhlu pohledu, někdo může považovat [i]dokonalé lidi ty bohaté a někdo naopak ty chudé [i]"Poté jsem se věnoval Ange " Angelise, představovala jste se mi jako Ange, v tom případě jsem vás tak aji oslovil, takže chyba není na mé straně " Tohle jí lehce mohlo naštvat, protože jsem z ní veřejně dá se říct udělal hlupáka " Upřímně ani vás neznám, takže je mi jedno co si o mě myslíte, ani jste mi nedala šanci a ihned mě odsuzujete pravděpodobně kvůli mému otci či jménu, ale zklamu vás otce jsem viděl asi tolikrát, jako jsem pil tuhle delikátní kávu " To jsem se lehce otočil na barmanku a lehce na ní mrkl, děvčata to mohli brát jako flirt.

"Ange to je v pohodě..." Odpovím ji a podívám se na Chucka..a zasměji se, strašně mi připomněl to, že jsem taky maidka, kdyby se to dozvěděl, jaká by byla si jeho reakce ?"Delikátní kávu a zkusil jsi skvělý čaj ?" Zeptala jsem se smíchem. Oh ty sušenky a ten čaj, prostě lahůdka, no i whisky byla dobré, když jsem byla vyčerpaná, ale o tom radši pomlčím.

// Omlouvám se, ale jsem unavená a podle mamky musím jít spát, ráno vstávám do školy a jsem líná vylézt z postele. Doufám, že počkáte na mě (samozřejmě až bude na mě řada) budeme pokračovat v téhle hře, takže Dobrou noc !!!

"Pane Asakuro tu nejde o vášho otca ale teraz tu neriešim svoje záležitosti ale svojej paní, pretože je s vami zasnúbená a to sa jej nepáči a ani mne !" povedala som mu to zreteľne a ani známka klamstva."My maidky robíme pre naších pánov všetko preto som tu teraz vyriešiť tento problém,ale to že ani neviete že ste rok a pol zasnúbený je veľmi vtipné....nechceli ste náhodou vedieť práve toto ..och je pravda moja chyba ja som Ange ale predsa len sa musím vžiť do kože svojej paní tak som použila jej meno" skloním hlavu ako pravá maidka.

Omlouvám se ale čaj moc nepiji" Tohle byla pravda, pil jsem buď jen normální nápoje a nebo nějaký ten burbon, nebyl jsem zrovna ten typ na čajíčky.Poté jsem byl vážně zaskočen a vyveden z míry " To jste si mě musela asi splést a nebo je tohle špatná show, kde máte kamery a co je tohle za pořad? " Začal jsem se vážně smát, protože to znělo velice vtipně " Já a zasnoubenej to nemyslíte vážně " Poté jsem se začal znova smát, opravdu dlouho jsem se takhle vážně nesmál.

/Neboj se určitě počkáme ^^

Zatvárila som sa vážne. "Je mi ľúto že vám to váš otec nepovedal ale moja paní je z toho všetkého vystresovaná pretože chcela to nejako vyriešiť ale prí to nezrušia tak odišla sem ....je mi ľúto ale to je vážne tak ,žiadna show. prosím urobte s tým niečo je mi ľúto že som tak vystrájala ale čo mám robiť už je to rok a pol a ani váš otec to nechce zrušiť...." zatvárila som sa urazene. "ak mi neveríte môžem vám ukázať zmluvu ktorú podpísali" nehorázne klamstvá bohatá slečna ktorá klame čo by na to každý povedal. Ale musela som ...

Jen tak tam postávám a poslouchám je, to co říká Ange mě docela mate, no raději to nebudu řešit, jdu si pro čaj a sušenky a donesu si to k pultu. Piji brusinkový čaj a k tomu si dávám lahodné sušenky. Jen je tak sleduji a nechávám se unášet jak je to výborné. Nechci se jim do toho plést a proto dělám, že jsem úplně myšlenkově někde jinde.

Je mi jedno co otec plánuje, ale já rozhoduju sám o sobě a dotlačit k oltáři mě nemůže. Navíc proč za mnou tvá paní nepřišla sama? Tyhle věci se nemají řešit přes služebné " V hlavě jsem si pomyslel, že ženit se hned v dospělosti je blbost a co si mám pomyslet navíc o tom, že tu osobu neznám a posílá za mnou svou služebnou? Pravděpodobně to byla nějaká fiflena. " Smlouva mě nijak nezajímá bez mého či jejího souhlasu svatba klidně může být uskutečnitelná, ale když si neřekneme ano, tak to bude jen ztráta peněz a času. Jen tam mimo téma vaše paní je jakého příjmení?"

Už som to nevydržala ten jeho výraz ma strašne rozosmial.A nastupuje kráľovná klamárka vyštekne moje podvedomie na mňa. "Ja sa strašne ospravedlňujem....aby som to poriadne vysvetlila všetko čo som povedala je klamstvo.Viete u nás v škole bola súťaž každý ktorý losoval dostal osobu ktorú musel napáliť mala som posledné hodiny aby som to splnila ak by som to nesplnila tak by som sa musela dnes večer v parku vyzliecť do naha. Viete rozmýšľala som ako z toho keď sa tu objavila Yukiko .....ktorú som využila aby ma sem dostala vedela som len meno a meno vášho otca nič viac musela som nejako sa sem dostať.....Veľmi sa ospravedlňujem že som vás vystrašila ." uklonila som sa a myslela som to smrteľne vážne aj keď to bolo všetko lož.
nahodila som taký zvádzajúci pohľad že mužská spoločnosť začala pískať.


"Ale ak chcete môžem vám to vynahradiť...." jazykom si prejdem po pere,nakloním sa trocha dopredu a ukazovákom mu prejdem cez jeho šaty po hrudi až dolu kde sa zastavím a usmejem sa ."Ale nie to je tiež vtip"

Čaj jsem dopila a sušenky jsem rychle pochroustala, vzala jsem si ubrousek a utřela pusu, otočila jsem se na maidku."Chtěla bych zaplatit.." Řekla jsem, když došla, zaplatila jsem a pousmála se na ni, dala jsem jim i díško. Ubrousek jsem vyhodila do koše, plná energie jsem se zase vrátila k těm dvoum. Jen jsem je sledovala a byla jsme trochu mimo z toho o čem si vykládali. Když mu přejela ukazováčkem a dolů a následně zastavila, vzpomněla jsem si na tu hrůzu v tom ústavu, zůstala jsem stát jak solný sloup a hleděla před sebe do prázdna, byla jsem myšlenkama mimo.

Tušil jsem že to bude něco takového " Lehce jsem se uklidnil, protože jsem tušil, že to bude něco takového no poté začala po mě jezdit prstem a naklonila se " Stejnak bych vás odmítl, nejste můj typ " Poté jsem na ní mrkl, dalo by se říct, že to bylo kdo z koho no poté jsem se podíval na Yukiko jak tam jen stojí a byla mimo " Zajímalo by mě jestli byli aji ty řeči o bohatých pravdivé, protože se tímhle způsobem chováte hůř jak mi a měla by jste se věnovat své kamarádce " Slovo kamarádce jsem zdůraznil, protože Yukiko se nechala využít, mohla být bohatá, ale jak jde vidět aji lehce ovlivnitelná.

"Och to je škoda pretože vy ste môj typ ale ak by ste bol zlý chlapec lepšie pre mňa " zasmiala som sa a pozerala na Yukiko. "No to všetko bolo naplánované len som nejako nevedela prestať" sladký úsmev som nahodila,až moc presladený že mi bolo samej zo seba zle. Lháři, lháři, gatě ti hoří podvedomie mi nenechá pokoja ,vedela som že až na to niekto príde budem mať čo vysvetľovať ale videla som ako vyzeral prekvapene a tak som to musela nejako zakamuflovať aby nič nebolo poznať.
"Máte pravdu. Yukiko nechcela by si dnes večer prísť do parku ? bude tam niečo ako ožran party pitie zadarmo....."

Z mých vzpomínek mě vyruší hlas Ange." Oh, omlouvám se..ale tam nejspíš nezapadnu a navíc mám domluvené cvičení s mým učitelem zpěvu..mám co zdokonalovat." Odpověděla jsem s milým úsměvem, začínalo mě bavit, hrát si na hodnou křehkou holčinu, možná jediný Ryuu věděl, jaká jsem doopravdy, že nejsem to milé stvořeníčko na které si hraji."Ale možná bych ho mohla přemluvit, ale nemám, cop na sebe, nenosím oblečení, co nosí obyčejní teenagerové, já mám jenom samé plesové šaty, yukaty...a to je asi vše."

Ignoroval jsem její řeči o zlém chlapci, jak jsem měl vědět jestli jsem zlý nebo ne? Co vlastně znamená být zlý ? " No mě je to jedno užijte si den, někteří z nás mají aji jiné věci než se poflakovat, kde nemají. " Že by tohle považovala jako to zlé chování co by jí mohlo přitahovat? Bůh ví no já se pomalu odebíral ke dvěřím.

"ja ti môžem nejaké oblečenie požičať parádne tam zapadneš neboj sa a ty..." chytila som Chucka za golier. "Pôjdeš tiež!My dvaja sme ešte neskončili" oblíznem si pery jazykom

"Tak teda dobře....podívám se jaké to je být obyčejným teenagerem." Odpověděla jsem mile..otočila jsem se na Chucka přišla k němu." Musíš jít taky, abys mě ochránil..." Řekla jsem a přátelsky jsem se na něj usmála.

Rozhodl jsem se, mám 17 let, musím chodit na školu, příjdu jako přestupný student. Vcházím do třída a učitel začíná svůj proslov "Seznamte se s novým přestupným studentem naší třídy. Trochu se nám představ." . Trochu předstoupím, ruce v kapsách a koukám na spolužáky "Jmenuju se Jin Usagi, jsem obyčejný 17 letý kluk, budu rád, když se mě nebudete zbytečně vyptávat, může to špatně skončit." . Učitel trochu vystrašeně začne "Dobrá, konec srandy, Sedni si do lavice a může začít hodina." Dojdu k lavici, usadím se a podívám se z okna ven, fouká klidný vítr. Nikdo v této třídě mě nezná a je to jen dobře. Doufám, že se nestane nic zvláštního.

Jen jsem se otočil a šlo vidět že jsem naštvanej, nesnášel jsem když se někdo dotýkal mého oblečení " Máš ponětí co děláš? Sotva se známe a chováš se ke mě jak k nějakému kamarádovi, usnadním ti to asi takhle, nemám zájem o přátelství s malou holkou" Poté jsem se podíval na Yukiko " Je mi líto Yukiko, ale nemám čas na nějaké rádoby párty někde venku, nehledě na to, že mě ochranka nikam samotného nepustí. " Děvčata asi zapomněla na fakt, že být bohatým znamená i možná rizika a ty já jsem moc riskovat nemohl, vždy se mnou mohla být stráž a pokuď jsem šel na nějakou párty musela být na seznam hostů, kdyby náhodou. Prostě akce, kde je hlavní opatrnost to, že bych se opil by nebyl problém jen to bezpečí na okolí..