Dům Jin Usagi

Dobíhám udýchaný domů a otvírám lednici, popadnu první plechovku a naliju obsah do sebe, potom vezmu nějaké instantní nudle a sním je hodně rychle..... sakra co se mi stalo? Měl by jsem se sebrat... Kde jsem se válel? hrozně smrdím, jdu ihned do sprchy...
-10 minut později-
Teče ze mě krev! Co? Jak? .... Oči při pohledu na krev mění svou barvu a začíná mě bolet hlava... upadám na zem a snažím se uklidnit, ale co, když to nejde? končím se sprchováním oblékám se do svého černého obleku a vytahuju katanu z obalu, zablesknou se v ní mé červené oči a já ukládám ji na záda. "Jdu naplnit svou touhu po smrti" vyslovím a vyskakuju z okna.

Konečně doma a vše je v pořádku, OK měl bych se pořádně najíst a začít den jako normální člověk.

Dnes mohu odpočívat, vytáhnu si z knihovničky mangu a čtu.

Zkontroluji ještě jednou jestli adresa pasuje, zazvoním slušně a čekám jestli někdo otevře...Nebylo by hned možné vykopnout dveře a jak psychopat si jít pro něho. Dala jsem slib, budu se krotit. Mezitím, co ještě neotevírá si vytáhnu katana, ale nemám v úmyslu mu s ní ublížit, jen mu chci na ní něco ukázat.

Odkládám svou mangu a jdu ke dveřím, po cestě si říkám "jak někdo může vědět kde bydlím, tento dům je přece v "temné uličce" nikdo sem nechodí" no nic... "Hned jsem tam!" zakřičím a otevřu dveře... Za nimi stojí krásná mladá dívka v překrásných šatech, asi je ze zámku.. kouká se lehce překvapeně, ale v rukou třímá katanu, na kterou upírám zrak, aby jsem byl stále v pozoru. "Co potřebujete? Znáte mě? Stalo se něco nezvyklého? Chcete mě za něco zavřít? Vše popřu!"vyhrknu bez rozmyšlení.

Při poslouchání jeho mi dojde, že to teda byl on. Začnu se smát." Právě ses sám prozradil...Můžu jít k tobě Jine ? Chtěla bych si s tebou promluvit.."Řeknu mile a pousměji se na něj přátelsky. A čekám na jeho odpověď.

Trochu mě vyděsí její smích, ale stejně je doma nuda. "Jistě, jen mi dej minutku" řeknu, vytáhnu z kumbálu druhou židli a pozvu jí dovnitř. Sedím blízko mé vitríny s katanou, kdyby náhodou, ale přesto sedím klidně. Jsem profesionál takové věci mě nemohou zaskočit. "Jsem zvyklý tykat, takže doufám, že vás neurazím. Vem si své místo a spusť co mi chceš říct."

Pousměji se, vejdu a sednu si." Jen abych se ujistila, to na tom hřbitově jsi byl ty ?" Zeptám se mile a poté dál pokračuji." Jak dlouho umíš zacházet s katanou..? Na tvůj výkon to neni špatné.." Dodám a čekám na jeho odpovědi.

"Cože? Na hřbitově?" řeknu ikdyž vím o čem je asi řeč. "Na hřbitov se chodím dívat jen na své..." kouknu na ní a vidím, že mi nevěří ani slovo tak jen polknu a zeptám se "Asi mi nevěříš ani slovo, že? Tak to můžu říct rovnou" zakoukám se do země a začnu "Svůj meč používám asi 2 roky... k čemu vám to bude? Venku je tolik zla a jít přímo ke mě mi příjde celkem zbytečné."

Jen ho poslouchám a to, že neví o čem mu nevěřím, při slovu "zlo" se jen zasměji.." Jen tak, zajímalo mě to. Každé zlo je jiné nějáké je málé a další obrovské...Vypadáš, že se ti něco stalo hrozného..budu hádat..někdo ti zabil rodiče ?"Řeknu a prohlídnu si ho..poté se podívám na mě, mé šaty vypadají jako bych něco pod němi měla...a taky mám..mám pod nimi oblečenou své oblečení jakožto vlastníka panství. Možná si toho už všiml..

"Zkrátka mám svůj důvod pro vše co dělám" vyhrknu a opřu se o opěradlo židle. "Jak vás tak pozoruji vím, že mě nechcete dostat za mříže, kdyby jste měla něco takového v plánu, dávno mě už dostanete" Rychle se zvednu a židle na které jsem seděl spadne na zem "Tak co po mě chcete? Nemám nic, nemáte mi co vzít, nemůžu zaplatit odškodné ani nic, mám jen svou pomstu" Poté jsem zčervenal, bylo mi líto, že jsem na ní křičel, ale teď je vše jedno. "G-Gomene madam jsem jen trochu mimo, před 2ma dny jsem byl v limbu a snažím se zvyknout na toto proradné místo. Je jedno co děláme, stejně nás stihne osud, který je daný už od začátku. Jen ti musí stačit to, že jsem nervozní před dívkami." Odkulhám k lednici, vytáhnu 2 lahve piva a lahev vody. "Vidím tento rozhovor na delší dobu, tak si nabídněte, nevím co pijete a bohužel víc teď nemám. Žiju tu sám a tak přežívám ze dne na den" povzdechnu si a zakoukám se jí do očí.

"Máš pravdu už by jsi tam byl..nebo spíše pro lepší poučení bych tě zabila tak jako ostatní, kteří se ke mě neuměli chovat.." Odpovím, jakmile na mě začne křičet můj výraz se stane chladným, sleduji ho." V pořádku...hodně lidí na mě křičí nejsi jediný, už by stačilo jenom aby jsi mě napadl tak jako oni.." Dodám s kamenným výrazem v tváři. Když odejde, začnu si sundávat šaty..možná si mohl myslet ze začátku, že pod nimi nic nemám, ale jakmile je sundám jde vidět moje uniforma jakožto hraběnky, no spíše hraběte." Mám ráda alkohol..." Odpovím a pousměji se na něj, šaty položím na místo, kde jsem seděla, katanu si dám do pochvy na svém boku a přijdu k němu.

Uleknu se a chytnu jí za ruce. "Nedělejte nic nečekaného mohla by jste litovat hraběnko." ihned jí pustím, nechci ať to vypadá, že na ní útočím. "Jsem jen obyčejný člověk jako každý jiný, ale mohu vám oplatit vaše milé chování a mohu vám nějak pomoct. Proto vám chci teď nabídnout spolupráci. Ty týpky, které jsem zničil jsem dobře znal, věřte, že nejsem špatný člověk. Viděl jsem je už dříve jak znásilnili mladou slečnu. Nechtěl jsem to nechat bez povšimnutí, avšak jestli něco budete potřebovat, má ruka a katana může patřit vám. Mohu být vaše ochočené zvíře" řeknu s lehkým úsměvem, zhoupnu se na židli a podívám se na ní, jak chlemtá pivo a jsem na cestě pro další flašku

"Tak nečekaného jo.." Řeknu potichu a při téhle větě se zamyslím..Při přemýšlení mě přeruší jeho pokračování, pilně ho poslouchám a pousměji se." Ochočené zvíře...hmm...když říkáš zvíře..seš si jist, že bys chtěl být ?" Zeptám se ho pozvednu jedno obočí. Pivo do sebe hážu jak o závod." Nejvtipnější je na mě, když se opiji....nechtěl bys vědět jaká dokážu být...." Řeknu a zasměji se a sleduji ho dál, co dělá.

"Ano" vyhrknu... "Není moc věcí co mám a tak by mi nevadilo, kdyby nade mnou někdo měl moc." při té myšlence se pousměju... mluvím tu s hraběnkou takhle to je vrchol "Tak paní, využijete mé služby? Nebo jak byste si to představovala?" kouknu do prázdné lednice... wow pije jako duha "Rozmyslete se, skočím do sklepa ještě pro další pití" a vcházím do temného sklepa, kde vezmu první bendu a nesu jí nahoru.

"Dobře promyslím si to..." Odpovím a když odchází do sklepa jen se pousměji, když už je zpět tak mu teda sdělím svoji odpověď." Můžeš mi klidně tykat, dobře budu využívat klidně tvoje služby.."

"Tak si připíjme na spolupráci." řeknu a zeptám se na mladého pána. "Rozhoduje pan Ciel o všem sám?"

(už nevím )

(Ani já nevím, co napsat...ale to nevadí..za tohle ruky nesekám )
"Umm..Dobře připijme si teda na spolupráci." Odpovím mile a usměji se zase."Ano rozhoduje o všem...proč se ptáš?" Zeptám se a už do sebe nalévám další láhev.

"Někdy mi příjde, že ví málo o životě chudších." povzdechnu si. "Máte pro mě nějakou práci madam? Nikdy jsem nepracoval pro šlechtu" zasměji se. "A co mi řeknete o Undertakerovi?"

"Taky si myslím.."Odpovím mu a poté mile dodám." Zatím žádnou...abych pravdu řekla..já doopravdy šlechta nejsem, já se ke všemu bohatství dostala přes moji bývalou pečovatelku, ty mi vše darovala, bývala jsem z průměrné rodiny....O Undertakerovi ? No moc toho nevím, jenom to, že pracuje pro Ciela a málo kdy pracuje pro mě, je tak trochu mimo a je hodně blázen do mrtvých těl..to je vše co vím." Když dopiji láhev vezmu si další a pak zase další...vypadám že trochu jako opilá a taky se pořád usmívám, takže to na mě jde poznat.

"Neměla by jsi jít domů? Pokud chceš rád tě dovedu domů." Pronesu starostlivě

"To je v pořádku, já dorazím v pořádku, nemusíš se o mě bát." Odpovím mu a vytáhnu mobil, zavolám si svoji limuzínu."Tak já teda jdu..měj se" Řeknu, vezmu si své šaty a vyjdu před dům, tam čekám než přijede limuzína, po pár minutách je přede mnou limuzína, vyjde z ní moje služka a otevře mi dveře.

"Těšilo mě" řeknu a cítím se nějak vnitřně naplněn.

Nastoupím do limuzíny, služka za mnou zavře a já jedu s limuzínou do parku.

Byl to zvláštní den, ale jsem nějak rád jak to bylo, jdu ven a meč si dám do pochvy. Projdu se po okolí a uvidím co tu jde dělat.

Jsem doma lehnu si s pivem a vidím, že mi docházejí lahve a musím nakoupit.

Ach, takže brzy bude opět Valentýn? Ten proradný svátek, kdy všichni pečou čokolády a vyznávají si lásku.... proč lidi nemůžou být inteligentnější

Poté co dojdu domů, na dveřích mám připíchnutý dopis psaný červenou barvou, přičichnu si, ale není to barva, je to pravá krev a ještě čerstvá, tu vůni již poznám... je na něm napsané "Jsi mrtvý muž, víme kdo jsi a neutečeš jen tak." Ikdyž je to blbost, lehce mě to vyděsilo a to jsem ještě nevěděl o tom, že vevnitř mám mrtvolu s vyžhavenýma očima, která se zdá jakoby se na mě dívala, ikdyž jen otvory.

Další tichý den, že by si ze mě někdo dělal jen legraci? No to je vážně sranda... doufám, že se ukáže

Jinovi přišla SMS: Ahoj to jsem já Yukiko Ryuketsu, nechtěl by jsi přijít za mnou do Sugar Caffé ? Ráda bych tě pozvala...

"Omlouvám se, nyní mám něco na práci, ale brzy dám vědět. Každou chvíli s práci končím"... SMS odeslána.

(nejsem doma, ale ta SMS ti přišla a nevím jaký thread sleduješ)