Divadlo

V tomhle divadle nikdy nenajdete hrát amatéry ! Proto je taky docela drahé a to jedno představení je 500 ¥ . Každé představení je nádherné umělecké dílo, berou i brigádníky, ale pouze na výpomoc při osvětlování. Hercem se stanete jen tehdy pokud máte vystudovanou hereckou školu a nebo jsou vaši rodiče velice bohatí a dají úplatek. Zde jako v kině vám taky hrají jakýkoliv žánr a to navíc ještě nonstop.  

Limuzína zastaví před divadlem, rychle a ladně se rozběhnu dovnitř, celá udýchaná, jsem konečně za oponou." Jsem tady...ráda tohle představení představím všem. Slibuji, že neudělám nějakou hloupost." Řekla jsem v klidu. Služky mě poupravily vlasy a taky šaty, sebraly mi i moji zbraň, pro jistotu. Připravila jsem se, sedla si na židli a začala si číst, co mám vše říct. Mezitím si stoupl jeden z těch chlápků za zadělanou oponu a byl připraven mě představit. Už se jen čekalo na to kdo všechno ještě přijde.

"Jsme tady, pane" Ozve se z předu limuzíny výrazný a milí hlas mého komorníka. Zastavíme na vyhrazeném místě pro mne, Sebastian vystoupí a jde mi otevřít dveře. Poté jde se mnou do divadla jako můj doprovod..Usadíme se na balkónu do lože s mým jménem. Když se světla ztlumí dívám se na pódium a nevěřím svým očím.."To snad není pravda. Nejdřív ta rádoby čajovna a teď i divadlo.." jsem opět znechucen..

Ještě než se opona zvedne, uslyším nějáké hlasy jak se baví, že je tady i Ciel Phantomhive, mám tady konečně svou možnost, vzala jsem si papírek ze svého notesu a začala psát. Hluboce se omlouvám, za své chování...přijala bych jakýkoliv trest za své chování...Přijměte prosím tenhle dar ode mě. Papírek jsem podepsala a dala jedné ze služek, ta zaběhla rychle do květinářství a koupila ty nejdražší bílé růže.Opona se zvedla a chlápek začal." Chtěl bych vás všechny tady přivítat...úvodní větu vám k tomuto dílu poví, budoucí majitelka firmy na výrobu zbraní slečna Yukiko Ryūketsu." Jakmile dopověděl začal tleskat i celé publikum, vydala jsem se k němu, vzala mikrofon a spustila." Taky bych vás tady ráda uvítala a poděkovala za příjemné uvítání...(dále spustila stručný děj o Romeovi a Julii) opona se zatáhla a když se znovu zvedla už začali hrát. Služka donesla květiny, byly nádherné i s dopisem jsem je poslala navrch po služce pro Ciela. Zaklepala a čekala než ji někdo otevře od dveří od balkonku.

Zničeho nic se ozvalo klepání na dveře on mého lože..Sebastian se zvedne a jde otevřít.."Přejete si??" zeptá se podivné služky, která mu hned vysvětluje že ji poslala její paní, aby mi doručila květiny..Sebastian je vezme a přinese mi je.."Tohle je pro vás pane je tu i psaní" Podívám se na to a začnu se nahlas smát, lidi, co jsou dole se na mě podívají..Vstanu a omluvím se za vyrušení.."To snad nemyslí vážně?" směji se svým arogantním smíchem a nemůžu přestat..

Když se Ciel začne smát, služka jenom poví. " Měla bych něco říci své paní ?"
Jen jsem seděla znuděná na boku pódia a sledovala děj hry." Když jsem to viděla už několikrát, přestává mě to bavit.." Řeknu polohlasně, jdu na toalety a tam si namočím svůj kapesníček do studené vody, poté si ho ováži o zápěstí a sednu si do kabinky pro "moderátory" atd. Dám si obličej do klína jenom se proklínám, jaká hloupá jsem.

"Řekni té služce ať jí vzkáže jen můj smích" zase se začnu smát a pozoruji Sebastiana jak rozmlouvá se služkou té hlupačky.."Ah, nikdy předtím mi ta hra nepřišla tak nudná jako dnes..Sebastiane!! Odcházíme" řeknu rázným a vysokým tónem a když se zvedám a odcházím ze svého lože, když lidi vidí, že odcházím začali postupně odcházet také..Když vyjdu z divadla ven a mířím k limuzíně, strunu pohledem a zarazím se.."Tsss" zasyčím a nahodím ten svůj úsměv..

"Dobře vyřídím, omluvte mě za vyrušení." odpověděla a odešla za mnou, jakmile mi to vše vyřídila, rozhodla jsem se odejít. I přes přemlouvání služky jsem z tama utekla, na parkovišti jsem se zarazila, když tam byl i Ciel, pomalou chůzí, jsem k nim přišla a pověděla." Neřekl jste mi žádný trest..tak bych Vás poprosila o to, aby jste mě fyzicky potrestal..například fackou, jinak se z toho neponaučím." Řeknu a přivřu oči a chystám se na pořádnou ránu.

"Huh, nechtěj mě rozesmát ještě víc" řeknu s posměchem a jen ji ignoruji a jdu pomalu do své limuzíny.."Odvez mě domů, jsem z dnešku unaven.." "Yes my lord" řekne Sebastian a startuje limuzínu..Cesta mi přijde neskutečně dlouhá než obvykle a já pomalu usínám opřen o okno až nakonec usnu..

Zklamaná nasednu do své limuzíny, přemýšlím o svém svědomím a pomalu jedeme domů, pro dnešek mi tohle všechno stačí, jakmile dojedu domů, určitě mě můj mistr bojových umění pořádně zřídí.

Vyjdem elegantne z čierneho terénneho auta a ladne vykročím k dverám do divadla. O chvíľu tam začne nové vystúpenie ,ktoré som si nechcela nechať ujsť. Niektorý si ma premeriavali a iný si šepkali ,no boli aj taký čo sa ku mne nahrnuli a žiadali podpis. Ochranka mi našťastie robila cestu a tak som sa mohla v pokoji usadiť