HŘBITOV

Druhé nejděsivější místo v noci v Tokiu, hodně legend se váže k tomuhle hřbitovu, začíná to mrtvýma, kteří tady vstávají z mrtvých až po různé pohádky, bohužel vše jsou výmysly starých lidí. Ráno je tady klid,nejsou tady skoro žádné květiny, jenom ty co někdo přinese, při příchodu vás pozdraví milý, ale i tajemný hrobař. Zde leží všechna mrtvá těla obyvatel Tokya a okolí..

Dokulhala jsem k hrobu mé mladší sestry Yumiko, která kvůli mě přišla o život, kdybych se jenom nevracela do toho domu a zůstala u toho chlápka, možná by nezemřela ani ta sestřička z ústavu. Lehla jsem si na její hrob, po menší chvíli jsem usnula, zdála se mi noční můra..zase o tom jak jdu do toho domu a naše sestra ji tam zabije, aniž bych jí nějak pomohla.

Je odpoledne a hrobař kontroluje hroby. Když najednou se zarazí, uvidí spící dívku na hrobě.Přijde k ní a praví." Copak tu děláš děvenko, lituješ toho co se stalo ?" A čeká než odpoví, dívenka se poleká a sedne si."Ano lituji, smrt mé sestry jsem zavinila." Odpoví a promne si oči. Hrobař podá ruku dívence a pomůže ji vstát." Arigato, hrobaři." Hrobař se pousměje a praví."Pro tebe Undertaker..pořád stejný význam, ale prakticky jiné slovo." Dívenka se na něj též pousmála a prozradila mu zase své."Pro Vás Undertakře jsem Yukiko-chan, těší mě, jestli mě omluvíte, mám menší práci...dnes Vám dovezu dvě nová těla, byli hodně zlý na Yukiko-chan...následně je musela poučit." Undertaker se jen lišácky pousmál a řekl." Opatruj se Yukiko-chan, budu připraven.." Následně Yukiko odešla ze hřbitova a vydala se do svého panství.

Přijdu na hřbitov a úzkými uličkami procházím ke hrobu svých rodičů..Sednu si na zem a opřu se o náhrobní kámen..z úst mi jde studený vzuch..Najednou pociťuji únavu..pomalu se mi zavírají oči, snažím se být vzhůru, ale nakonec stejně usnu..

Jen tak courám a hledám svoji paní, bohužel mi nikdo neřekl kam šla, zkusím to tedy na hřbitově, procházím se po hřbitově a rozhlížím se, všimnu si chlapce, jdu k němu."Hej ?!" Zavolám na něj, když ale neodpovídá,, myslím si, že je kaput. Dřepnu si k němu a všimnu si, že ne, naštěstí. Trochu na něj zatlačím, čekám jestli se probudí, když se ještě nebudí, zláká mě to a přičichnu si k němu. Hm..nádherně voní...

Ležím opřený o náhrobek a spím, ucítím slabé přitlačení, ale ignoruji to a spím dál..

Trochu se zamračím, když se nebudí, to bude nejspíš tou moji "sílou". Tentokrát na něj silně zatlačím.."Vstávej..nachladneš.." Řeknu trochu hlasitě, ale ne moc, zvýšení hlasu je přece jenom neslušné. Pomalu se zdá, že se budí nebo spíše doufám.

Zase mám ten pocit, že na mě někdo tlačí..tentokrát otevřu oči..nad sebou spatřím bělovlasého chlapce..zmohu se jen na slabé "Kdo jsi??" a znovu usnu..jsem příliš vyčerpán

Než stihnu odpovědět zase usne. Seberu všechnu svoji sílu a vezmu ho do náruče, odnesu ho na nejbližší lavičku, tam ho položím, zohnu se a něžně ho políbím." Růženko vstávej, nechci aby jsi byl nemocný.." Řeknu přátelským hlasem a čekám na jeho reakci.

Po chvíli se vzbudím na nedaleké lavičce a zase vidím toho chlapce, který je skloněn nade mnou.."K-Kdo jsi??" řeknu zase tiše a slabě..nevím proč, jsem hrozně vyčerpaný, skoro nevnímám, a zase usnu..

Tentokrát se nad tím zasměji, neměl jsem zrovna v plánu, že bych ho líbal neustále, přece jenom mě mohl někdo vidět. Sundám si svou bundu a položím ji na něj jako překrývku, sednu si na lavičku a jeho hlavu si dám na nohy, jednou rukou si začnu hrát s jeho hebkými vlásky, které voněly jako růže.

Když se pořád nebudí,opatrně zesednu z lavičky, vezmu ho do náruče a moji bundu nechám na něm. Když se na něj zakoukám, všimnu si, že je to Ciel Phantomhive, trochu u toho zčervenám, měl bych ho odnést k němu, ale bohužel nevím kde je jeho panství. Rozhodnu se ho teda odnést do panství Ryuketsu.

Když přiběhnu na hřbitov, rychle se rozhlížím a procházím, hroby..říkala že šel sem, ale nikde tu není.."Sakra!!! Co mám teď dělat?" jsem strašně naštvaný..běžím zpět parkem do auta a jedu domů..

Sednu si na jednu zídku na hřbitově.

Slezla jsem ze zídky a šla na  volné místo kde nebyl ani jeden hřbitov, začalo pršet, podlomily se mi nohy.

Procházím se hřbitov, všimnu si dívky, klečící na zemi, normálně bych se o někoho podřadného nezajímal, ale zase jsem měl tu svoji náladu si užít. Šel jsem za ní a vsůj deštník, dal nad sebe i nad ni." Nepotřebuješ pomoc..rozveselím tě.." Pověděl jsem okouzlujícím hlasem a podal ji ruku.

Zvednu svůj pohled, nechám si pomoc zvednout." Rozveselit mě..to bude zajímavé.."Odpověděla jsem už vesele, měl pravdu..rozveselil mě a ani jsem to nečekala, hned se mi nálada zpravila."Půjdeme do panství..." Navrhnu a vedu ho za ruku, ke mě domů.

Pousměji se, všiml jsem si toho teprve, že jsem ji nevědomky rozveselil, nechám se vést, snažím se jít stejnou rychlostí jak ona, aby nezmokla více." Do panství..?" pomyslel jsem."No tak teda dobře.." Odpověděl jsem mile a šel za ní.

Začátek mé dlouhé cesty začíná zde, u hrobu mé rodiny. Zatlačím poslední slzy a opírám se o hrob s několika slovy na rtech "Za toto zaplatíš ty zvíře!" podívám se na datum smrti a připomíná se mi ten den kdy jsem je ztratil. Den kdy jsem celý od krve vylézal z auta a ted úsměv na tváři mého nepřítele. Vytáhnu z kapsy fotku a zmáčknu jí v ruce. Je navlhlá od slz a já jsem na své cestě domů, kde budu opět trénovat. Po cestě pryč potkávám "Undertakera" který se směje, když se na mě podívá a vypadá to, že čeká až budu mrtev.

Prý spolupracuje s našim pánem Cielem... zajímá mě jestli je vážně tak hrozný, jak se o něm říká... asi ho příjdu navštívit a promluvím s ním o tom, že ho mnoho lidí chce vidět mrtvého.

Přicházím na hřbitov a vidím bandu opilých puberťáků, mě oči odlité krví nevidí následky a proto jen čekám, až vejdou na hřbitov než se za nimi vydám, vylezu na velkou kobku a sleduju pohyb puberťáků, kteří jdou znesvětit hroby. Odlétá poslední vrána, pomodlím se za jejich duše, vyskočím a jedním přesným sekem proříznu těla 3. z nich. Posledního zvednu a meč mu zabořím mu ho do břicha, lehce s ním zatočím a namotám na něj několik střev, poslouchám jeho skřek a vytáhnu meč a nechám ho spadnout na zem. Otřu svůj meč a zasunu ho do pochvy... potom už jen zmizím ve tmě a mířím se uklidnit na nějakou velkou budovu.

Jako skoro každý den se jdu podívat na hřbitov. Po cestičce vidím něco nezvídaného..jsou tam stopy od krve, mrknu se vpřed a metr dál je menší napadobenina márnice. Za chvíli se za mnou objeví Undertaker, otočím se na něj." Musíme to uklidit, dřív než to někdo uvidí.." Sundala jsem si své bílé rukavice a dala si je do kapse, opatrně jsem mu pomáhala odnést tělo do menší budovy...něco jako márnice, umyla jsem si ruce a nasadila znovu rukavice, sedla jsem si na jednu ze zídek a chvíle přemýšlela, kam se vydat dál.

Po pár minutách se vydávám své dílo navštívit, když už vím kdo to je a kde bydlí. Slezu a jdu teda za svým dílem...

Jdu ke hřbitovu a potkávám Undertakera a chladně se ho zeptám "Co znamenal ten smích" "To poznáš později"

Po krátkém rozhovoru mi došlo, že on o všem co dělám ví, proč mě ale nezastaví. Kouká se na mě a zasměje "Od toho tu přeci nejsem, já jen zakopávám mrtvé." a odchází pryč, když odejde tak se také vydám domů.

Zakladatel Death Company, odvádí v řetězech dívku jménem Miya Nyoko. Řetězi ji připoutá k soše anděla, pošle svým členům vzkazy, že je vše připraveno a můžou dorazit na popravu, sám zakladatel je zvědav jestli mají odvahu tak mladou dívku zavraždit, kvůli malému přestupku a to kvůli útoku na členy Death company....
Vzhled Miyi Nyoko

Dorazila jsem i se Sebastianem na určené místo." Wow..ta je mladá..takže jak to uděláme ?" Zeptala jsem se cestou k zakladateli Sebastiana. Když jsme stáli už u ní, zakladatel seděl opodál s maskou na tváři, čekal jenom jak se zachováme, při naší neschopnosti, skončíme jako ona...V tomhle městě platí jen jedno pravidlo, zabij nebo budeš zabit...

Když vstoupím na rozlehlý pozemek posetý náhrobními kameny..podívám se mladou dívku přivázanou k soše anděla...Nějak nevnímám co mi Yukiko říká..Z pod svého kabátu vytáhnu starou pistoli jakou byste našli jen v muzeu...černá se stříbrným rytím a znakem rodu Phantomhivů..."Nejspíš nebude stačit, když ji jen zastřelím..." řeknu klidně Yukiko..."Práce je práce.." dodám

"Ty ji doděláš..." Odpovím se smíchem.."tohle bude zábava, kterou si tak moc přeje..." Dodám nakonec, vytáhnu si katanu,, rozběhnu se tak abych vyskočila přímo naproti ní, jedním čistým řezem jí oddělím ruku od těla poté dalším tu druhou. Dívka začně křičet nepřijatelnou bolestí, seskočím a vše ukončím, tím že jí uříznu nohy, ikdyž jsem celá od krve nevšímám si toho, necítím nějákou lítost k ní, jí nikdo nepomůže, mě nikdo taky nepomohl, já to štěstí neměla, může být ráda, že skončí takhle, lépe než já.

"Jsi příšerná sadistka..." zasměji se a podívám se onu dívku..."Budu rychlí, ukončím tvé trápení rychle.." řeknu tiše...pozvednu ruku a hlaveň pistole ji přiložím přímo mezi oči...pak stisknu spoušť...podívám se znovu na Yukiko.."Co uděláme s tělem??"

"Díky za kompliment..." Odpověděla jsem, stále jsem sledovala jak krvácí, raději bych byla já na jejím místě než na svém, raději bych skončila hned, než mít v paměti tolik mrtvých těl, kdyby se mě někdo zeptal kolik jsem jich zabila, nedokázala bych to spočítat. V mém rozplývání nad její tekoucí krví mě vyruší Sebastian." Undertaker a zakladatel se o to postarají, to neni naše povinnost.."

"Pak jsem tu skončil" po dořeknutí těchto slov, se vydám zpět na panství..Pomalu se rozednívá, musím se vrátit dřív, než se pán probudí..

"Já zde též skončila." Dodám a vracím se zpět do parku, dnešek bude zase zajímavý..Pomalým krokem se vracím zpět..

Za hřbitovem leží mrtvý les do něhož vstupuju. Je tam ticho a tma, přesně jak by jsem si přál. Jde slyšet několik zakrákání havranů, které symbolizují blízkou smrt někoho v okolí. Vytahuji svůj nový meč a švihnu s ním vzduchem. Rovné seknutí přepůlí padající list ze stromu dříve než dopadne na zem. Náhle mou tvář pokryl zákeřný úsměv. Náhle několik výpadů střídají krytí, čímž se dostávám do rozporu s tím, že předpokládám útoky, které nemohou být nikdy jisté.  Havrani se najednou rozletěli do všech stran jakoby zazněl výstřel pistole. Rychle jsem se za vránama otočil, čímž jsem udělal obrovskou chybu. Rychlý hvizd vzduchu znamená jediné, někdo... nebo něco na mě zaútočilo. Stihl jsem lehce uskočit, přesto mi železo proletělo vedle trupu a přetrhalo mi několik vláken, živého masa. Do ticha se ozve můj řev a všechen zbytek havranů, co posedával okolo, se vznesl nahoru jako oblak prachu. Instinktivně si rukou šáhnu na ránu a cítím bolest a teplou krev co mi teče mezi prsty. Za mnou doběhla zabalená osoba a dala mi ránu hlavicí enormně velkého meče. Upadám na zem a listy z mrtvých stromů se zabarvují mou krví. Osoba otočí meč a vší silou bodne svůj meč do mého břicha, chce to zopakovat tak ho pomalu vytáne... v této chvíli jsem měl už jen poslední možnost. Plnou sílou jsem ho kopl do lýtka. Poté co se svalil na zem, rychle jsem vstal a vyrazil ke hřbitovu, kde už byl hrobař a spustil "Přišel tvůj čas." při čemž se pochichtával, ale já nedám na nějaké řečičky a vyrazím ještě rychleji směrem k panství, kde mě nebudou hledat. Po cestě ztracím dost krve, která se naštěstí nasává do oblečení a nezanechává dlouhou stopu za mnou.
 Už se blížím k panství.

Hned jak jsem přišla na hřbitov spustila se "bitva".
Po dlouhé bitvě ( nechce se mi rozepisovat xD ) ležela Yukiko vedle neznámého hrobu celá od krve a dívala se na oblohu, přemýšlela o tom všem, co ji Sakura řekla, vážně to Sakura nechtěla udělat? po chvíli se přede mnou objevil hrobař a podal mi ruku, zvedl mě a hned začal říkat, nepochopitelné věci."Takže se ti to nakonec podařilo, ale bohužel jsem se se Sakurou domluvil, že jestli prohraje, mám tě dodělat, jinak by ses stala stejnou jako je ona, což je tak tak trochu pravda, vraždíš bez rozmyšlení a je ti jedno zda měl někdo rodinu a podobně..takže přeji ti pěkný pobyt v hrobě..." Vzal menší nůž a zabodl mi ho do boku, nohy se mi podomily a já spadla k volnému hrobu, podívala jsem se, kdo je tam napsán a při pohledu na náhrobní kámen, se mi málem zastavilo srdce, bylo tam napsáno mé jméno, naštěstí hrobař odešel pro lopatu a já se vytratila pryč a zamířila jsem si to co nejdál, i když jsem byla zesláblá tak moje touha vidět znovu Jina a být obejmuta ním.

Když jsem vycházel z panství tak jsem přemýšlel, jak jsem se z úplného dna dostal sem..... mám normální oblečení a žiju s úžasnou a krásnou dívkou. Jdu do lesa ulovit nějaké bájné zvíře co ničí občany, ale když procházím kolem hřbitova.... cítím se nějak podivně. Nevím co je to za pocit, ale musím s ním něco udělat. Párkrát si přivoním ke vzduchu a už vím co se stalo... cítím krev... někde poblíž došlo k něčemu strašnému. Když jsem přemýšlel co by se mohlo stát, vzpomněl jsem si na slova Yukiko. Jak jsem si na to vzpomněl vyhrkly mi slzy do očí a vyslovil jsem potichu svůj nesouhlas, který nechtěl příjmout, takovou realitu. Utíkám za zdrojem zápachu krve a kapky slz létají vzduchem dozadu. Vidím hrobaře, ale krev už mé myšlenky a tělo změnila. Chytl jsem ho pod krkem a vykřikl na něj "Kde je!?" vhodil mi písek do očí a s křikem "To mi řekni ty!" do mě vbodl ostří svého nože. Nyní jsem jej chytl za oblečení a odhodil. Práskl se o zeď  a upadl do bezvědomí... já se rozběhl za krví.... vidím Yukiko jak tam leží v krvi a vůbec nevnímá. Doběhl jsem k ní a její ruku jsem si položil na tvář. Po její ruce stekla má slza spojená s krví a já jí políbil.... neměl bych to dělat, když je v bezvědomí, ale věděl jsem, že je to možná naposledy. Roztrhl jsem si tričko a uvázal jí ránu tekoucí krve.... studený vítr šlehal mé nahé tělo a krev začala téct z mé rány více a více "Brzy bude po všem" řeknu jí a rozběhnu se směrem k panství... -pokračování na kartě Panství-

Dojela jsem až do lesíku kousek od hřbitova, sesedla jsem z koně a podívala jsem se na toho kluka, v hlavě mi proběhla vzpomínka na to jak mě odnesl do panství a to, že mě hrobař chtěl zabít. Mé oči se změnili na krvavě rudé a mírně zasvítily."Takže, co všechno víš ?" Podívala jsem se na něj s vážným výrazem a sundávala jsem z koně dvě katany. Nejspíš byl zmatený, ale to já taky, sama jsem nevěděla, co dělám jako by mě mé tělo neposlouchalo a dělalo, co chce.

Povytáhnu si meč, jenom malinko, abych byl připravený se bránit. "Pro začátek by stačilo říct, že jsme na jedné lodi.... jsem běs nocí a Vás jsem obdivoval dlouhá léta. Byla jste něco jako můj idol a nikdy jsem nepomyslel, že bych vás mohl poznat" jak jsem to dořekl zadíval jsem se na měsíc. "Byly jsme spolu každý den, mluvili hodiny i celé dny a poté jste mi nabídla bydlení u Vás... několikrát jste mi zachránila život a nabízela jste mi práci v organizaci. Byly jsme si vážně velmi blízcí" Po tváři mi stekla slza. "Měli jsme spolu již vztah a já vám dal svůj život.... ikdyž nevíte kdo jsem, stále jsem služebník, který za vás nasadí vlastní život." pustil jsem meč, který se zasunul do pochvy a přičupl si n zem. "Jsem jen obyčejná nula... jsem jen chudý a prostý občan, který riskuje život za ostatní a jde si za svou pomstou." Otřu si slzy a podívám se na Yukiko. "Moc vás miluji Yuki, ať mi věříte nebo ne, tak nikdy jsem nepoznal stejnou ženu jako jste Vy." Zaujmul jsem vážný postoj a pohled. "Jsem Jin Usagi... všemi nenáviděný vrah a bestiolog"

"Děkuji, to mi bude stačit.."Pár vzpomínek se mi už vrátilo a to jenom díky Jinovi."Mám jenom jednu připomínku, prosím už nikdy nebuď smutný Jine, rve mi to srdce..."Poslední větu jsem řekla s nádherným zářícím úsměvem, poté si připevnila obě katany na bok."Půjdu si něco vyřídit...s hrobařem..jestli chceš jít se mnou tak můžeš, ale předem se omlouvám za to jak budu vystupovat..." Koně pošlu zpátky domů a vydám se k hřbitovu, hledám ten hrob z mých vzpomínek. Kdepak je jenom ten hrob s mým jménem ?

Když už ho najdu jenom se podle usměji a chvíli čekám na hrobaře. Ten na sebe upozorní svým přirozeně otravným smíchem."Ohh...takže jste tu oba dva...to můžu zabít dvě mouchy jednou ranou..."Pověděl hrobař a já se podívala na Jina."Jine jestli ti to nebude vadit, tak ho vyřídím sama, ale nezabiji ho, tak hodná zase nejsem, abych ho ušetřila té veškeré bolesti...."

Mrknu jejím směrem a hodím jí chránič na ruce se slovy "Mohl by se ti hodit"

Chytnu ty chrániče a usměji se na něj."Děkuji.."Hned jakmile si je nasadím, se rozběhnu na hrobaře s úmyslem ho hned udeřit, avšak co od něj čekat než něco podlého. Vytáhl si zase ten prapodivný malý nožík připomínající dýku. Začal se ním ohánět a mě to zdrželo, chvíli jsem jenom přešlapovala z jednoho místa na druhé než jsem našla jeho nekryté místo. S rychlým uhnutím a skokem k němu, jsem byla konečně u něj, bez jediné sekundy čekání, jsem ho udeřila do žeber pěstí. Pustil ten nožík a já jsem ho mohla konečně obdařit pár pořádnými rány do oblasti žeber a břicha. Po pár minutách jsem se už unavila a ani hrobař nevypadal, že by ještě něco vydržel.Chytla jsem ho pevně a odhodila na zem, nejsem zase silák takže jenom kousek od sebe. Vytáhla jsem si katanu z pochvy  a zabodla jsem ji do jeho ramene, poté vytáhla i tu druhou a tu zase do druhého. Při posledním zabodnutí katany jsem si vzpomněla na to kdy jsem poprvé uviděla Jina, podívala jsem se na něj a přišla k němu, podívala jsem se směrem jeho k břichu."Den kdy jsem tě poprvé viděla..vzpomněla jsem si...bylo to v parku, ležel jsi tam a já se procházela a uviděla tě tam ležet, přišla jsem k tobě a svojí katanou jsem tě pořezala na břiše...."Zasmála jsem se, ta vzpomínka mě hodně rozveselila, objala jsem Jina."Už se k tobě budu chovat, jak si zasloužíš, omlouvám se..že jsem se k tobě chovala jako k psovi...nedocházelo mi to.."Poté ho následně chytla jemně za bradu a něžně jsem ho políbila.

Chytnu jí pořádně kolem pasu a zatočím se s ní při tom sladkém polibku. "Nemáš se mi za co omlouvat Yukiko.... nikdy jsem nebyl šťastnější, než když jsem ti mohl pomoct"

Usměji se mile na něj, obejmu Jina též. Po chvilce ho pustím a jdu k tomu hrobařovi, dřepnu si k němu a začnu šeptat."Undertakře.....Nezapomínej, co jsi mi slíbil, jinak víš, co tě čeká..."Vytáhla jsem katany z jeho těla a zasunula zpět do pochvy. Na co jsem narážela bylo to, že už jistou dobu pro mě pracuje a nesmí ublížit Jinovi, ikdyž to někdy porušuje."Takže Jine, co budeme dělat ?"

"Yukiko..... možná by nebylo od věci mi konečně představit tvůj tým... pokud víš jak to myslím" řeknu a rozhlížím se, jestli někdo neposlouchá

"No, když jinak nedáš, tak dobře...Jedním z nich je tady Undertaker..."Řekla jsem se smíchem a pomohla Undertakerovi vstát."Další nejspíš, málo kdy je v tomhle městě zahlédneš, většinu času tráví v našem sídle, zavedu tě tam."

"Tak tedy zaveď" řeknu a po cestě ještě potřesu rukou Undertakerovi a snažím se přestat znervozňovat.

"Jak si přeješ, ale dávej si bacha, hodně členů tě chce zabít..." Dodala jsme se smíchem a vydala jsem se tedy.

Slyšitelně polknu a upravuju si brániče na zápeští... ikdyž toho nemám mnoho, tato malá blbost mi může zachránit život. Přece jen jsem lovec a zažil jsem nebezpečí hodněkrát... nesmím polevit už jen proto, že tu nemůžu Yukiko nechat na vše sám.

S povzdechem jsem se s jinem tedy vydala na místo, kde jsou ostatní z Death company. Po cestě jsem přemýšlela, že nejspíš vezmu od Zakladatele nějaký ten úkol..pro mě a Jina. Aspoň se trochu pobavím, nejspíš budou v metru...Pomyslela jsem si a neslyšně jsem se zasmála pro sebe. 

--> Přesun - Metro <--