AKADEMIE ASAHINA

"Och prepáč zabudla som že veľký Abdul sa nebaví z chudobnými ľudmi. Sa bojíš že sa nakazíš niečim ? Chcela som iba aby si išiel a odpustil mi za ten žartík ale ako vidím boháč je stále len boháč.
Yukiko prídi na túto adresu....." usmiala som sa a podala jej papierik z adresou.
"Je to v lese ,cesta je osvetlená ale nestrať sa inak sa nedostaneš späť je tam jediný dom,až prídeš všetko ti poviem" neuveriteľne vážne som sa tvárila

"Aha.." Řekla jsem smutně a když jsem ho uvidila jak je naštvanej raději jsem odstoupila. "Oh děkuji, jasně, že přijdu..trefím.."Pověděla jsem."Myslím si, že se lépe mají ti, co nejsou bohatí, raději bych umírala hladem, než být někým takovým..."Řekla jsem potichu a odešla z kavárny, sedla jsem si na lavičku na školní zahradě, vytáhla jsem mobil a zavolala svému komorníkovi Ryuu." Dnes budu někde s kamarádkou, nemusíš se bát, budu v pořádku, možná ti něco potom přinesu." Vesele jsem zatokala do mobilu a poté ukončila hovor, schovala jsem mobil.

Velký Abdul se baví málo s kým a ano máš pravdu, nebavím se s chudými lidmi a ne kvůli tomu, že jsou chudí, ale jediné co umíte je lhát, krást a využívat. " Touhle větou mohla pochopit, že myslím přímo ji lhala a využívala, no a dá se říct, že mi ukradla drahocený čas. Poté odešla Yukiko a já taky vyrazil. Stál jsem před kavárnou a volal svému řidiči, nechť pro mě přijede.

(Řidič přijede za 2 mé posty)

Odchádzala som aj ja a keď som prechádzala okolo Chucka tak som poznamenala.
"Kto vie či to je lož alebo pravda no ty sa to nedozvieš ....." povedala som to tak ako keby mal hádať čo to znamená.Dala som si dolu to elegantné sako pod tým bielu blúzku ktorá presvitala, čiernu drahú čipkovú podprsenku .Len som zamávala a odišla domov.

Zamávala jsem na Ange. Stoupla jsem si a zase vytáhla mobil, musela jsem si zavolat něják svůj odvoz, stoupla jsem si k Chuckovi, který byl ode mě jen pár kroků." Už jedeš domů ? Co budeš dělat ?" Zeptala jsem se mile a čekala na svoji limuzínu.

Je mi jedno zda je to pravda, kdybych se to chtěl dozvědět dozvím." Poté jsem si všiml jak odcházela a musel jsem uznat, že to co měla pod sakem bylo lehce sexy, miloval jsem totiž černé spodní prádlo. Všiml jsem si jak Yukiko ke mě přišla, bylo to zvláštní děvče nevěděl jsem co si o ní myslet " Pravděpodobně se podívám na fotbal a budu se učit, blíží se zkouškové období a už bych jednou rád zkoušky zvládl sám a nemusel platit jiným, aby je přišli za mě udělat " Tohle mezi bohatými lidmi byla normálka, nač se učit, když můžu někomu zaplatit ať se na zkoušku dostaví místo mě a udělá ji. Profesoři už tak měli dost problému si zapamatovat kdy mají narozeniny a co si budeme lhát i jim se někdy korunka do kapsičky hodila. " Ty jdeš na tu takzvanou party co? Dej na sebe pozor ti lidé nejsou jako mi " Chtěl jsem jí jen varovat, vypadala jako křehká a milá dívka, ale já nikdy nedávám na první pohled.

"Na fotbal ? Já se dívám, abych se přiznala na basket..Já s těmihle zkoušky neměla nikdy problém..!"Odpověděla jsem a stále čekala na odvoz domů."To vím, že nejsou a proto nosím stále u sebe tuhle katanu...hodně lidí už na mě vztáhlo ruku a navíc přece jenom mám ještě sebou tohle.." Zvedla jsem si šaty, pod němi jsem měla černé podvazky, na podvazcích bylo připevněno malé pouzdro se zbraní." Vždy jsem ve štřehu a proto mám dovolené chodit všude sama."  

Basket mě moc nebaví, ale obdivuji ženy, které se dokáží dívat na sport " Jen jsem se na ni mile usmál. Poté mi ukázala katanu a tu jsem teda obdivoval, sám jsem měl doma pár kusů, no chvilku na to si nadzdvihla šaty a já viděl černé podvazky a zrovna to byl takový můj největší sexuální stimul. Miloval jsem jak černé spodní prádlo, tak i podvazky, jelikož to bylo šíleně sexy, takže si mohla na mé tváři všimnout lehkého úšklebku. V tom před nás přijel můj řidič vylezl z auta a otevřel mi dveře. "To ti závidim, že můžeš všude sama a máš pěkný kousek" Přátelsky jsem se pousmál a zamával ji, vlezl jsem do auta, řidič za mnou zavřel a odjeli jsme do mého hotelu. Yukiko si mohla přebrat všemi možnými způsoby, jak jsem myslel to s tím kouskem.

"No já nejen sleduji, ale i příležitostně hraji.." Dodala jsem k mému minulému."Heh, děkuji." Odpověděla jsem a ušklíbla jsem, protože jsem nevěděla jak to myslel. KDyž odjel po chvíli přijel můj odvoz, služka vystoupila a otevřela mi dveře, nasedla jsem a a ona zavřela za mnou, odjela jsem.

Zazvonilo na poslední hodinu, balím si věci a jdu domů, nevím co by jsem tam dělal. Všichni na mě koukají s opovržením, není se čemu divit. Tak jen pěšky odcházím pryč ikdyž to mám daleko a sleduju všechny co mě sledují z drahých aut a posmívají se

Další den v nudné škole. Proletělo kolem okna 12 ptáků a dostali jsme nějaký úkol.

Došla jsem pěšky do školy, protože jsme se nemohla dovolat řidiči. V mém panstbí ani stopa po služkách, Ryuuovi, Samuelovi..kde jsou všichni, cítím se osamocena, tak jako když jsem sem poprvé došla, také jsem byla nádherně oblečena, ale pro všechny jako neznámá, ráda bych si s někým povykládala. Pomyslela jsem si, vešla jsem do školy, nikdo si mě nevšímal, sedla jsem si do lavice úplně dozadu jako vždy a poslouchala slečnu Hotaro-sensei jak vysvětluje jak se skládají zbraně, jak je použít, i když jsem měla o tomhle znalosti, tak jsem pilně poslouchala, ostatní spolužáci se jenom bavili a nebo si dělali poznámky, kdyby se psal z tohoto test, když už byl konec výuky

Stála jsem před pozemkem školy a podívala se na mobil. "Stále mi nikdo nevolal a nebo nenapsal.." Pověděla jsem sklesle, je možné že jsem si svoji popularitu zhoršila tou událostí v parku ? Nikdo pro mě nepřijel a tak jsem se vydala podívat se po Tokyu co se asi děje.

Už dlouhou dobu se nic nedělo, škola funguje perfektně a vše je v pořádku... děsí mě, že se nic neděje, další nudný školní den, kde se nic nedělo jen nasvědčoval tomu, že nevím co se stane později.

"Jsme tady.." řekne Tanaka, když dorazíme před školu..Všichni se dívají na černou limuzínu..Vystoupím a jdu přímo do školy, nevšímám si lidí kolem sebe, slyším je..všichni si o mě vykládají...No je mi to jedno, přezuji se a jdu do třídy na své místo..celé hodiny se dívám z okna..když jsou přestávky všechny holky se sbíhají u dveří u mé třídy a civí na mě..Když už je konečně po škole jdu dolů do šaten..

Vejdu do šaten, povšimnu si Ciela, jen se pousměji. Vytáhnu Klíče a otevřu skříňku, vytáhnu z ní batoh a jdu za Cielem. “Yo Ciel-Sama, jste v pořádku ?„

"My se známe?" zeptám se mladíčka, který právě přišel za mnou..

“Vy si to nejspíš nepamatujete, našel jsem Vás na hřbitově chvíli jsem se o Vás staral a pak odnesl do Vašeho panství za Sebastianem.“Odpověděl jsem mile a usmál se.“Měl jste horečku, vypadáte už lépe.“

"Je mi líto, ale nevzpomínám si na to..ale díky, že máš o mě starost, už je mi mnohem líp.." řeknu klidným hlasem, zavřu skříňku a vycházím ven ze školy..Ve dveřích se otočím na chlapce a zeptám se ho.."Hoj, nechceš jet se mnou?"

“Jestli nebudu překážet, tak zajisté“Odpověděl jsem a pomalým krokem jsem se vydal za Cielem.

"Jak se vlastně jmenuješ?.. vyjdeme ven a nastoupíme do auta u kterého stojí Sebastian, který otevírá dveře..

“Ryuu..Norowareta Ryuu...“Odpověděl jsem a nasedl.“Vždy jsem věděl, že nejsi arogantní jak všichni říkají.“

"Těší mne Ryuu, moc lidí to o mne neříká nebo si to o mne nemyslí...Řeknu ti tajemství..je to jen maska, chráním se před lidmi, nejsem zlý člověk dokonce nejsem ani tak arogantní či povrchní.." řeknu a nasednu.."Sebastiane odvez nás na panství, dnes se nikdy zastavovat nebudeme, máme hosta.." řeknu se smíchem..Sebastian nastartuje a jedeme k sídlu...

“ I mě těší.“ Odpovím a uvolním se trochu, jsem docela napjatý, když jsem poblíž Sebastiana.“Něco podobného jsem slyšel od jedné nepodstatné dívky, má Vás ráda, samozřejmě jako kamaráda.“

"Od dívky? Jaké?" zeptám se zvědavě...

“Pověděla, že bych se o ní neměl zmiňovat před Vámi, jmenuje se Yukiko, nejspíš víte kdo je to..“Odpovím.